8 C 241/2024-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2024 se žalobkyně domáhala částky 54 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na částku 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 2 496 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas, když uhradila pouze 5 000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na částku 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 4 321 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas, když uhradila pouze 17 600 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení.2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 29. 9. 2023.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zřejmé, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o.z., obsahující závazek poskytnou žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, následně proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 59 893 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 69 % a RPSN 102,49 %. Dne 19. 3. 2021 žalovaná a právní předchůdkyně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o.z., obsahující závazek poskytnou žalované úvěr ve výši 49 000 Kč, následně proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 103 687 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 69 % a RPSN 99,53 %. Z tabulky umoření ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 5. 2021 čerpala úvěr ve výši 28 000 Kč, následně na úvěr uhradila 5 000 Kč a dne 19. 3. 2021 čerpala úvěr ve výši 49 000 Kč, na který následně uhradila částku 17 600 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dle podacího lístku dne , datum, .5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům, jako celek, a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 102,49 % ročně a RPSN 99,53 % Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. S ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11).11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 28 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 5 000 Kč, a dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 49 000 Kč a žalovaná uhradila 17 600 Kč. S ohledem na to, že smlouvy soud shledal jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., které žalobkyně v žalobě požadovala. Soud tak žalobě vyhověl včetně nároku žalobkyně na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 244 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 176 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 400 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.13. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.