8 C 277/2023-54 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 58 979,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný následně využil možnosti navýšení úvěru a dne [datum] čerpal 49 520,71 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] přičemž uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznal, neboť skutkové okolnosti uváděné žalobkyní jsou zkreslené, neúplné a mnohdy chybné. Dále uvedl, že čerpal úvěr celkem ve výši 50 000 Kč. Dlužnou částku následně splácel, když má za to, že uhradil cca 30 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že smlouvu s úrokem přes 100 % považuje za nemravnou. Dále má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumání úvěruschopnosti.3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací [příjmení], ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI a úvěrové historie, žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 30 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 23 867,04 Kč, přičemž původní věřitel platbu 5 124,43 Kč započetl na jistinu, platbu 18 546,17 Kč na smluvní úrok a platbu 196,44 Kč na pokutu. Žalobkyně v řízení nárokuje 44 875,57 Kč na jistině, 9 458,47 Kč na smluvním úroku, 187,69 Kč na smluvní pokutě, celkem tedy k úhradě 54 521,73 Kč.4. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět, co do částky 4 457,45 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 457,45 Kč od [datum] do zaplacení.5. Žalobkyně se nedostavila k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z.7. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na částku jistiny úvěru 30 000 Kč. Následně byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] přičemž došlo k navýšení úvěru na částku 49 520,71 Kč. Termín splatnosti byl stanoven na 35 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Původní věřitel poskytl žalovanému částku 30 000 Kč dne [datum] a částku 20 000 Kč dne [datum], jak plyne z výpisů z účtu [obec] spořitelna. Zápůjční úroková sazba činila 57,29 % ročně a RPSN 75 %, celková výše spotřebitelského úvěru činila 102 852,75 Kč. Z přípisu , právnická osoba, ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že za období březen 2022 až prosinec 2022 neproběhly z účtu žalovaného žádné transakce na účet [číslo]. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum], a to dne [datum], jak plyne z podacího lístku , právnická osoba, .8. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.9. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.13. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dále například sp. zn. [spisová značka] se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.14. Z veřejně dostupné databáze na webu [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), statistiky úrokových sazeb je zřejmé, že průměrná úroková sazba úvěrů v dubnu 2022 byla sazba ve výši 8,41 % ročně.15. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která byla následně smlouvou ze dne [datum] navýšena, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s daty z databáze na webu ČNB by bylo možné akceptovat úrok ve výši trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tj. úrok ve výši 25,23 % ročně. V daném případě však RPSN činí 75 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany