8 C 313/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 24 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s ní žalovaná dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalované dne [datum]. Žalovaná se naproti tomu zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Dle žalobních tvrzení žalovaná neuhradila na svůj dluh ke dni podání žaloby ničeho. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalované domáhá úhrady jistiny a poplatku ve výši 18 900 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to od dne [datum] coby dni následujícím po splatnosti zápůjčky do [datum], ve výši 5 220 Kč. K úhradě dluhu žalovaná nepřistoupila ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum].2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) je zřejmé, že mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky uzavřena smlouva o zápůjčce, když se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně, uvedla své osobní údaje, potvrdil seznámení se s podmínkami smlouvy a obchodními podmínkami a následně smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím zaslaného pin kódu na jeho telefonní číslo. Obsahem smlouvy o zápůjčce byl závazek žalobkyně poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč, a to nejpozději do [datum]. Z článku 1.7 smlouvy bylo zjištěno, roční procentní sazba nákladů činila 2 696 % a celková částka splatná žalovanou činila 18 900 Kč. Podle článku 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalované se placením zápůjčky veškeré účtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalované stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Žalobkyně provedla dne [datum] platbu ve prospěch účtu žalované ve výši 15 000 Kč, jak plyne z výpisu z běžného účtu. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.11. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] podle ustanovení § 2390 o.z. lze co do části podle výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké, a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak, jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaná obdržela částku 15 000 Kč a byla povinna vrátit částku v celkové výši 18 900 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaná požadovanou a ničím nezajištěnou částku získala okamžitě (vždy bezprostředně po uzavření smlouvy či dodatku), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásil a sám aktivně vyhledal nabídku žalobkyně, když uzavíral smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ho nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to od dne [datum] do [datum], ve výši 5 220 Kč, když i tento nárok soud shledal podle § 2048 odst. 1 o.z. ve spojení s § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. po právu. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.12. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 1 500 Kč coby 3× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě, přičemž žalobkyně nárokovala úhradu 5 upomínek. Soud vyhodnotil, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., když z jednání žalované, tedy neúhradě jakékoliv částky na dluh žalobkyně lze dovodit, že opakované upomínání žalované nepovede ke kýženým výsledkům, a zároveň se výše poplatku 500 Kč za každou jednotlivou nijak nepersonalizovanou upomínku jev