8 C 33/2024-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 23 587,41 Kč s spříslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 55 642,68 Kč. Dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem, druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem shora uvedené Smlouvy ze dne [datum]. Na základě dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 24 748,95 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou 35 pravidelných měsíčních splátek. Celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 54 097,05 Kč, a to nejpozději ke dni [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 28 482,20 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 23 284,71 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 712,95 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 434,54 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 50 Kč, s tím že žalobce uvádí, že v žalobním návrhu na této položce nárokuje vždy nejvýše částku 150 Kč, a to bez ohledu na to, zda byla tato položka pohledávky postoupena ve vyšší částce. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 4 762,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 124,40 Kč, náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 482 Kč a smluvní pokutu ve výši 302,70 Kč.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] odeslaným žalovanému poštou doporučeně dne [datum].4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. ve spojení s § 1820- 1828 o.z., a to prostřednictvím registrace na stránkách [webová adresa] a následného zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč dle 1.1. a [číslo] všeobecných obchodních podmínek, smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě původní věřitel zaslal na účet žalovaného celkem částku 25 000 Kč (viz výpis banka [anonymizováno] ze dne [datum]). Takto poskytnuté prostředky se žalovaný smluvně zavázal vrátit ve 35 splátkách, smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 62,14 %, RPSN 76,30 %, když se žalovaný zavázal vrátit věřiteli z úvěrové smlouvy celkem 54 097,05 Kč Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 3, kterými se žalovaný zavázal pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, dále pak poplatky za upomínky zaslané [právnická osoba] Finance, kdy za každou zaslanou upomínku byl původní věřitel oprávněn si účtovat 50 Kč s tím, že nejvýše lze zpoplatnit tři upomínky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 23 284,71 Kč nejpozději dne [datum]. Dle poštovního podacího archu byla výzva před podáním žaloby dána k poštovní přepravě dne [datum].5. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] sestava [číslo] – korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem , právnická osoba, je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry domácnosti , právnická osoba, na spotřebu k měsíci listopad 2022, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 9,63 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 28,89 %. V projednávané věci však činí úroková sazba 62,14 %, RPSN pak 76,30 %. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Dle ustanovení § 588 věta první o.z. pak soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, kterému poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení vydat, ve výši 23 284,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení, v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobě tedy bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno pouze zčásti. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., a to s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.7. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 236 Kč na účet Okresního soudu , adresa, - sever do tří dnů od právní moci rozsudku, jelikož nebyl vydán platební rozkaz.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 579,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 587,41 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku dle výroku I. tohoto rozsudku i náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.