8 C 343/2023-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 13 920,74 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o spotřebitelkém úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 14 661 Kč, celkem tedy 24 661 Kč Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88 %. Žalovaná uhradila žalobci pouze 4 165,64 Kč, dále pak neuhradila ničeho. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 729,96 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8 920,74 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 11 574,62 Kč, z nesplacených poplatků za upomínání žalované a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta byla na žalobkyni postoupena ve výši 7 034,60 Kč. Žalobkyně nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 8 920,74 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od [datum] do [datum], tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 5 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum].2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum].4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované celkem částku 10 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 14 661Kč (8 059 Kč úrok, 1 500 Kč zpracování úvěru, 2 762 Kč služba komfortního a flexibilního splácení), pojistné 2 340 Kč, v 78 pravidelných týdenních splátkách po 317 Kč (poslední splátka ve zbytku). Úroková sazba činila 88 % a RPSN 17427 %. Žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze 4 165,64 Kč. Předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] byla žalované zaslána dne [datum], jak plyne z podacího lístku.5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách [příjmení] sestava [číslo] - korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně, činila k červenci 2020 8,53 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I ÚS 199/2011 z [datum], z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na žalovanou, proti povinnostem žalobkyně s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 o. z., jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2 991 odst. 1 a § 2 993 o. z., tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Zároveň soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ). V posuzované věci byla neplatně sjednána výše odměny (smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru) a ve spojení s ujednáním o povinnosti žalované hradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků nelze na smlouvu hledět jako na platné právní jednání. Žalobkyně může tedy po žalované požadovat částku ve výši 5 834,36 Kč, jakožto rozdíl mezi čerpaným úvěrem ve výši 10 000 Kč a splaceným úvěrem žalovanou ve výši 4 165,64 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s ohledem na oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ve zbytku pod výrokem II. musela být žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.6. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 443 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.8. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované částku dle výroku I. a III. tohoto rozsudku zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.