8 C 413/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 31 335 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný následně využil možnosti navýšení úvěru a čerpal 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, což žalobce dokládá třemi upomínkami původního věřitele. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 31 335 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5 210 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 1 125 Kč nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 12 000 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne poskytnutí finančních prostředků. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, což učinil dne [datum], jak plyne z výpisů z účtu [příjmení] [jméno]. Následně původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ohledně navýšení úvěru na částku 25 000 Kč. Původní poskytl žalovanému částku 5 000 Kč dne [datum], a částku 8 000 Kč dne [datum], jak plyne z výpisů z účtu [příjmení] [jméno]. Zápůjční úroková sazba činila 253,55 % ročně a RPSN 1 539,40 %. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kterážto byla předána k poštovní přepravě dne [datum], jak plyne z podacího archu.5. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dále například sp. zn. [spisová značka] se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.10. Z veřejně dostupné databáze na webu [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), statistiky úrokových sazeb je zřejmé, že průměrná úroková sazba úvěrů v září 2022 byla sazba ve výši 10,19 % ročně.11. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s daty z databáze na webu ČNB by bylo možné akceptovat úrok ve výši trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem , právnická osoba, , tj. úrok ve výši 30,57 % ročně. V daném případě však RPSN činí 1539,40 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 25 000 Kč. Žalobkyni, vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum] v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum], podle § 573 o.z. a § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvo