8 C 482/2022-32 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 938,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“) jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 37 938,57 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, .2. Žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , přičemž uvedla, že smlouva o revolvingovém úvěru byla se žalovaným uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek, za situace, kdy žádost o uzavření smlouvy učinil žalovaný. Po uzavření smlouvy původní věřitel zaslal na žalovaným uvedený email vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její nedílnou součást. Dále uvedla, že žalovaný čerpal úvěr dne 8. 6. 2020 částkou 16 000 Kč, dne 15. 6. 2020 částkou 5 000 Kč, dne 22. 6. 2020 částkou 1 000 Kč, dne 23. 6. 2020 částkou 8 000 Kč, dne 17. 7. 2020 částkou 1 000 Kč, dne 21. 6. 2021 částkou 4 000 Kč, dne 16. 9. 2021 částkou 1 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že před postoupením pohledávky uhradil žalovaný celkem 81 882 Kč.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že postupitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .l, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 22. 9. 2022 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. předaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z podacího lístku.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, a to až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla stanovena úroková sazba 10,50 % měsíčně, dále RPSN ve výši 231,39 %. Žalovaný se smlouvou zavázala splácet původnímu věřiteli úvěr v měsíčních splátkách s minimální splátkou tvořenou (a) 11,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , jméno FO, pay bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na účet žalovaného dne 21. 6. 2021 částku ve výši 4 000 Kč, dne 17. 7. 2020 částku ve výši 1 000 Kč, dne 23. 6. 2020 částku ve výši 8 000 Kč, dne 22. 6. 2020 částku ve výši 1 000 Kč, dne 15. 6. 2020 částku ve výši 5 000 Kč, dne 8. 6. 2020 částku ve výši 16 000 Kč, dne 16. 9. 2021 částku ve výši 1 700 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2022 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 48 537,57 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 37 938,57 Kč a nákladů právního zastoupení 10 599 Kč.6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.11. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.12. Soud shora uvedené předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř.13. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu, jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle statistiky České národní banky činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2020, tj. v době uzavření smlouvy, 8,54 % ročně. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 25,62 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 231,39 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).14. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil na svůj závazek již částku 81 882