8 C 95/2024-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 209 256,10 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 54 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 151 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 3 151 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 62 338 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 13 715,08 Kč, úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 53 742,83 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 62 338,64 Kč od [datum] do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 100 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr ve 42 měsíčních splátkách po 5 883 Kč. Žalovaný neplnila řádně a včas, když uhradil pouze 5 883 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 109 804,30 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 23 398,08 Kč, úroků ve výši 29,67 % ročně z dlužné jistiny ve výši 95 174,56 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 109 804,30 Kč od [datum] do zaplacení.2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum].4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh právní předchůdkyně žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 o.z., obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 151 248 Kč s navýšením o smluvní úrok 64,31 % ročně s tím a RPSN činilo 87,09 %. Z dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslala dne [datum] částku ve výši 54 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 3 151 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru. Dále je z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne [datum] zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh právní předchůdkyně žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 o.z., obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 247 086 Kč s navýšením o smluvní úrok 62,12 % ročně s tím a RPSN činilo 83,24 %. Z dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného zaslala dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 35 298 Kč. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 257 471,68 Kč předžalobní výzvou ze dne [datum].5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka [spisová značka] se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům, jako celek, a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena.10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 87,09 % ročně a 83,24 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,24 % a 10,15 % ročně (dle statistiky úrokových sazeb ČNB). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 30,72 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]).11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku nejprve částku 54 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 3 151 Kč a dále částku 100 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni 35 298 Kč. S ohledem na to, že smlouvy soud shledal jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 50 841 Kč a ve výši 64 702 Kč. Žalobě bylo dále vyhověno ohledně zákonných úroků z prodlení, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byly-li smlouvy shledány jako absolutně neplatné, nelze na jejich základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, která se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.13. , adresa, k zaplacení byla u výroků I. a III. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.