9 C 259/2024-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.2. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1. písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o poskytnutí služby a smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou, činnost v České republice a obě dvě smlouvy tak spadají do rozsahu této činnosti.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž peněžní prostředky byly poskytnuty dne [datum] na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců. RPSN činila 435,03 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr částkou 7 500 Kč měsíčně, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 15 % měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 90 000 Kč. Z částečného výpisu z internetového bankovnictví žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku 50 000 Kč na jeho bankovní účet. Z upomínky ze dne [datum] a z upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do [datum]. Žalobkyně na žalovaném nárokuje částku ve výši 50 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a částku ve výši 1 000 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to za odeslání upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum] dle čl. V odst. 5. 4. smlouvy o úvěru.5. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci, přičemž vyšel z předložených listinných důkazů, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení dlužné částky zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Soud tak žalobě v částce 50 000 Kč vyhověl, a protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, je žalobkyně oprávněna požadovat dále úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.6. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 460 Kč a uložil jej výrokem pod bodem II. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na odeslanou předžalobní upomínku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. Co se týká žalobkyní požadované odměny za úkon ve výši 3 140 Kč, pak soud podotýká, že žalobkyně odměnu za úkon počítala z částky 51 000 Kč, tj. z jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, avšak příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 o. z. nepředstavuje součást tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t.8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.