9 C 277/2024-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 63 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalovaný je občanem [anonymizováno] republiky, tím je dán mezinárodní prvek. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1. písm. c) Nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště, resp. sídla, žalovaného. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště, resp. sídlo, v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou smlouvou podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 občanského zákoníku bylo právní předchůdkyní žalobkyně učiněno dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], jak vyplývá z dokladu o odeslání.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru a že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 63 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný spolu se sjednaným úrokem a poplatkem celkem ve výši 55 115 Kč zavázal uhradit v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 3 938 Kč nejpozději dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně v podaném návrhu a z tabulky umoření má pak soud za prokázané, že žalovaný nehradil řádně a včas požadované splátky a že na svůj dluh neuhradil ničeho. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ze dne [datum], odeslané téhož dne žalovanému podle podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splacení dlužné částky s upozorněním na možné uplatnění pohledávky u soudu.6. Soud na podkladě předložených důkazů a žalobních tvrzení posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., když sjednaný poplatek celkem ve výši 55 115 Kč včetně úroku je celý nutné posuzovat jako cenu za poskytnutí úvěru. Takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům, smlouva je proto absolutně neplatná podle § 588 o. z. Vztah mezi účastníky se vypořádá z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalovaný, kterému byla poskytnuta částka 63 000 Kč, neuhradil na úvěr ničeho a je tedy povinen žalobkyni doplatit částku bezdůvodného obohacení ve výši 63 000 Kč. Příslušenství bylo žalobkyni přiznáno v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jedná se o úrok z prodlení kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení plynoucí ode dne [datum] až do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na odeslanou předžalobní upomínku podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 749,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 520 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 63 000 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč.8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.