9 C 293/2023-41 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 4 248 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od [datum] do [datum], a to ohledně osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, r.z.: [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalované částky žalobkyně učinila také nárok na zaplacení 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na mimosoudní uplatnění pohledávky. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 5 658 Kč s příslušenstvím, kterou tvoří neuhrazený zákonný poplatek za nepojištěné výše uvedené vozidlo za období [datum] do [datum] ve výši 5 358 Kč a poplatek spojený s náklady na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný namítl, že nikdy neuzavřel žádnou pojistku na automobil a ani žádný automobil nikdy nevlastnil. Několik let mu byly domů posílány dopisy na jméno [jméno] [příjmení]. Snažil se to řešit, protože byl přesvědčen, že došlo k záměně. 3. Žalobkyně původně v žalobě označila žalovaného jménem [jméno] [příjmení]. Následně po výzvě soudu ([jméno] [anonymizováno] s daným rodným číslem nebyl nalezen v Centrální evidenci osob ani v Informačním systému základních registrů) žalobkyně označila žalovaného jménem [celé jméno žalovaného]. 4. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. K osobnímu automobilu, r.z.: [anonymizováno], nebylo v období [datum] až [datum] (nárok [číslo]) a v období [datum] do [datum] (nárok [číslo]) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně z vlastního šetření (na základě zaslané kupní smlouvy od předchozího vlastníka automobilu) zjistila, že vlastníkem daného automobilu v rozhodném období by měla být jiná osoba než osoba zapsaná jako vlastník v registru vozidel. Žalobkyně tuto osobu ztotožnila jako [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa žalovaného], (v kupní smlouvě je uveden jako kupující [celé jméno žalovaného] s těmito osobními údaji). Na adresu [adresa žalovaného], ze dne [datum], ze dne [datum]), rovněž předžalobních upomínek. 5. Předmětné vozidlo nebylo v rozhodném období pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z provedených důkazů vyplývá a uvedla to i sama žalobkyně, že žalobkyně se o tom, že vlastníkem vozidla je žalovaný, dozvěděla předtím, než byla poslána první výzva či upomínka [jméno] [příjmení]. Stalo se tak buď [datum], nebo [datum]. Žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu netvrdila ani nedoložila, že vyzývala žalovaného, nikoliv [jméno] [příjmení], k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo pro rozhodná období ve vztahu k uvedenému. Žalobkyně předložila pouze výzvy s označením adresáta [jméno] [příjmení]. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do jednoho roku, ode dne, kdy se žalobkyně prokazatelně dozvěděla, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla, neboť vyzývala osobu s jiným příjmením. Zanikla tak povinnost žalovaného příspěvek zaplatit. Soud proto žalobu zamítl. 6. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že nebyla splněna zákonná podmínka zaslání výzvy žalovanému v zákonem stanovené lhůtě, soud se proto nezabýval spornou otázkou vlastnictví předmětného vozidla v rozhodném období. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] (zapsaného vlastníka automobilu v registru vozidel) k prokázání tvrzení ohledně vlastnictví automobilu. 7. Žalovaný měl ve věci zcela úspěch, náležela by mu náhrada nákladů řízení, žalovaný však žádné náklady nepožadoval, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.