9 C 368/2023-24 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 11 260,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO]. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet formou pravidelných splátek spolu s úrokem ve výši 18 % p. a. ze svého bankovního účtu a za tímto účelem byla povinna zajistit na svém účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná však překročila sjednaný úvěrový rámec a splátky řádně neplatila a z tohoto důvodu původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalovaná je občankou Polska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště také žalovaná. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalované v době podání žaloby. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měla žalovaná v době podání žaloby k soudu bydliště (§11 odst. 1 o.s.ř.), tedy zdejší soud. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO], podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která pak dopisem ze dne [datum] splnila svoji informační povinnost vůči žalované. 5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy č. [spisová značka] [číslo] je zřejmé, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 5 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných splátkách ze svého bankovního účtu. Smlouva o úvěru obsahuje ú rokovou sazbu ve výši 18 %. Žalobkyně doložila, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž původní věřitel od smlouvy odstoupil ke dni [datum]. Celková dlužná částka tak činí 11 260,16 Kč spolu s úrokem ve výši 18 % p. a. a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní upomenuta před podáním žaloby upomínkou ze dne [datum]. 6. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že je žalovaný nárok dán a proto bylo žalobě vyhověno. Nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku soudního poplatku 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 260,16 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.