9 C 375/2023-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodňoval tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím registrace žalovaného na webové stránce žalobce [webová adresa] s tím, že na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně na účet poskytnuta částka 7 000 Kč proti povinnosti žalovaného splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne [datum]. Žalobce uvedl, že poskytl žalovanému sjednanou částku na účet, žalovaný však poskytnutou částku nevrátil včas. Podle žalobce je tak dluh na jistině 7 000 Kč, vedle toho poplatek za poskytnutí úvěru 2 030 Kč a poplatek za doplňkové služby 443 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listinných důkazů soud zjistil, že účastníci mezi sebou uzavřeli distančně na dálku smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a na základě předchozí registrace žalovaného na webové stránce [webová adresa], kde byla ověřena jeho totožnost a konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný [příjmení] kódem sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout převodem na běžný účet žalovaného částku 7 000 Kč, což podle výpisu z běžného účtu žalovaného žalobce splnil. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum] s navýšením o poplatek o poskytnutí úvěru 2 030 Kč a poplatek za doplňkové služby 443 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný na úvěr neuhradil žádnou částku. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Žalobce také oprávněně uplatňuje podle § 1970 o.z., ve spojení s § 1 a § 2 a) nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum], do zaplacení. Nárok žalobce byl doloženými listinami prokázán, a proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, doplatku 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 334,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.