9 C 377/2023-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 094,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Žalovaný první čerpání uskutečnil z bankomatu ve výši 9 787,84 Kč. Žalobkyně zesplatnila pohledávku žalovaného dopisem ze dne [datum], přičemž žalovaný ani přes zaslání předžalobní upomínky neuhradil žádnou částku.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného a žalobkyni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že účastníci na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Soudu se nepodařilo zjistit, kde měl žalovaný v době podání žaloby bydliště. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území , právnická osoba, , pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště.4. Protože nařízení pro tento případ neurčuje místní příslušnost, je podle § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a podle § 84, 85 o.s.ř. místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný v době podání žaloby (§11 odst. 1 o. s. ř.) k soudu bydliště, neměl-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržoval, a nelze-li takový soud zjistit, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, okresní soud, v jehož obvodu se nacházelo místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů., tedy zdejší soud. Žalovaný měl v době podání žaloby evidovaný pobyt, resp. poslední známé bydliště podle § 86 o. s. ř. v obvodu zdejšího soudu.5. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr ve splátkách v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Z excelové tabulky bylo zjištěno, že žalovaný učinil první čerpání z bankomatu dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému ukončení úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 11 813,78 Kč. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.6. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.7. Podle § 421 odst. 2 o.z. se má za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.10. Podle ustanovení § 2048 a 2049 o.z. jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec, a žalovaný se zavázal závazek ze smlouvy uhradit. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok z úvěru vyplývá z § 2395 o.z. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud tak, s ohledem na výše uvedené, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně právo také na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 770 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 094,28 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 210 Kč.