9 C 452/2023-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 28 986,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1 143 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel a následně byla vzniklá pohledávka postoupena žalobkyni, když ke dni postoupení, tj. [datum], činila dlužná částka 32 666 Kč. Žalobkyně po žalovaném však požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr ve výši 3 160,32 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 6 826,16 Kč, úroku ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 160,32 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, ačkoli k tomu byl vyzván před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která pak dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, oznámila postoupení pohledávky žalovanému.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 1 143 Kč Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 54 864 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 66,83 % a RPSN 91,63 %. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] ve spojení s transakční historií úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a že žalovaný neuhradil na úvěrovou smlouvu ničeho. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení], průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v září 2022 činila 9,70 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 29,10 %. Zápůjční úroková sazba však byla sjednána na 66,83 %. Rovněž RPSN bylo ujednáno ve výši 91,63 %, ale podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení] v měsíci září 2022 činilo 10,19 %. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu částky poskytnuté 19 000 Kč, neboť žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky podle § 573 o. z. v návaznosti na doručení oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne [datum] se lhůtou k plnění, tj. dne [datum] nastala splatnost a ode dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky jistiny od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 290 Kč a uložil jej výrokem pod bodem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.11. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.