9 C 455/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 72 940,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy tyto společnost žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky a pojištěním schopnosti splácet úvěr v celkem , hodnota, měsíčních splátkách po 3 426 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, vzniklá pohledávka byla postoupena žalobkyni, ke dni postoupení, tj. [datum], činila dlužná částka 80 637,42 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 49 540,89 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěru ve výši 8 155 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 420 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 14 824,75 Kč, úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 49 540,89 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 57 695,89 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný uhradil částku 6 926 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle Centrální evidence obyvatel nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby na základě oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne, z nichž bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně podle § 1879 - 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Z návrhu na uzavření smlouvy [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Podle smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na bankovní účet žalovaného, jež byl uveden v úvěrové smlouvě. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 426 Kč Smlouva o úvěru obsahuje navýšení o 94 288 Kč s tím, že RPSN činí 91,53 % a zápůjční úroková sazba 66,78 %. Z přílohy [číslo] k návrhu úvěrové smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit poplatek ve výši 420 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] finanční prostředky ve výši 50 000 Kč na bankovní účet, který žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě. Žalobkyně doložila, že žalovaný uhradil poslední splátku dne [datum], uvedla, že celkem uhradil žalovaný částku 6 926 Kč. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní upomenut před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení], průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v říjnu 2022 činila 9,69 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 29,07 % RPSN však bylo ujednáno ve výši 91,52 % a zápůjční úroková sazba ve výši 66,78 %, přičemž taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty a výrazně je přesahují. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu.8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. v rozsahu rozdílu částky poskytnuté 50 000 Kč a zaplacené ve výši 6 926 Kč, tj. 43 074 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením této částky podle § 573 o. z. v návaznosti na doručení oznámení o postoupení pohledávky dne [datum] se lhůtou 10 dnů na zaplacení dlužné částky, tj. dne [datum] nastala splatnost a ode dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyni tak náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky jistiny od [datum] do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 2 918 Kč na 3 648 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 730 Kč.10. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich zaplacení.11. , adresa, k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.