9 C 459/2023-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 31 820 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaná seznámila s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaná požádala žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % z jistiny. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradila ničeho. Nárok na smluvní pokutu žalobkyně opírá o čl. 4 2. písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 3 820 Kč, a to od [datum] do [datum].2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum] částečně zpět.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 40 % měsíčně a RPSN 5 577,52 %. Pro případ prodlení bylo v článku 4.2 smlouvy o spotřebitelském úvěru ujednáno, že v případě prodlení žalované s plněním, je povinna zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z potvrzení o platbě vystaveného společností [právnická osoba] dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalované dne [datum] zaslala částku 20 000 Kč. Z oznámení ze dne [datum] se podává, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru v částce 55 792 Kč pro opakované porušování podmínek ze strany žalované. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu na adresu [adresa žalované], tj. na adresu odlišnou od adresy, kterou uvedla žalovaná v úvěrové smlouvě.5. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] má pak soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], shodného s bankovním účtem žalované v úvěrové smlouvě, je právě žalovaná a že na tento byla v lednu 2023 poukázána částka 20 000 Kč.6. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu [ústavní nález] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dále sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.11. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení částečně zastavil výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku, neboť žalobkyně vzala svým podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] svou žalobu co do úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum] částečně zpět.12. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN 5 577,52 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok dle statistiky úrokových sazeb ČNB v lednu 2023 činil 9,72 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 29,16 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]).13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 20 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na doručení žaloby žalované s tím, že v souladu s § 573 o. z., soud vychází z toho, že žaloba byla žalované doručena ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy dne [datum], splatnost nároku tak nastala dne [datum] a žalovaná se dostala do prodlení dne [datum]. Ve zbytku byla žaloba výrokem III. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.14. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 318 Kč a uložil jej výrokem pod bodem IV. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.15. Soud nepřiznal