10 C 110/2025-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 24. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 22 907,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 45 814,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 907,43 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 907,43 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 11 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 907,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí. Návrh odůvodnila tím, že nabyla za žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 10. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 23. 6. 2025. V návrhu dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 1. 10. 2007 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit společně s poplatkem ve výši 27 840 Kč. Celkovou částku ve výši 67 840 Kč se žalovaná zavázala smlouvou uhradit v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 10. 2008. Žalovaná neuhradila sjednané splátky řádně a včas. Před podáním návrhu byla žalovaná vyzvaná k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2025, odeslanou dne 24. 6. 2025, žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, účinné ke dni 9. 10. 2024, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou tímto návrhem postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměna o postoupení pohledávky dopisem ze dne 23. 6. 2025.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující stav. Původní věřitel s žalovanou uzavřel dne 1. 10. 2007 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, ve smyslu § 2390 o. z., kterou se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 40 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit původnímu věřiteli zapůjčené peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 27 840 Kč v celkem , hodnota, týdenních splátkách po 1 280 Kč, a to do 6. 10. 2008. Výše RPSN činila 206,8 %. Ze sdělení žalobkyně ze dne 16. 9. 2025 bylo zjištěno, že ke dni podání návrhu uhradila žalovaná na svůj dluh 28 989 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 11 896,43 Kč byla započtena na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část ve výši 17 092,57 Kč na částečnou úhradu jistiny. Po postoupení pohledávky již žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se návrhem domáhá zaplacení zbývající části zapůjčené jistiny ve výši 22 907,43 Kč s příslušenstvím, zbývající část poplatku uhradit nepožaduje.5. Podle § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Uzavřenou smlouvu o půjčce považuje soud za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2007, podle statistiky úrokových sazeb ČNB činila roční procentní sazba nákladů 13,23 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 39,69 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 206,8 %. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z.9. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., když žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto původním věřitelem na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila a proto je povinna vydat žalobkyni částku 11 011 Kč představující původním věřitelem poskytnuté peněžní prostředky (40 000 Kč) po odečtení žalovanou uhrazené částky 28 989 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 23. 6. 2025 na 9. 7. 2025, když žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 8. 7. 2025. Ve zbytku byl návrh výrokem II. zamítnut s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobkyni byl tedy doměřen soudní poplatek z částky 917 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku na 1 145,50 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 228,50 Kč.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.