10 C 116/2025-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 11. 6. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 127 654,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 568,43 Kč, úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 127 654,19 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 704,29 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 127 654,19 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že dne 13. 1. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. 013148572R, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr dne 14. 1. 2021. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni peněžní prostředky v měsíčních splátkách po 5 927 Kč splatných vždy k 18. dni v měsíci., přičemž první splátka byla stanovena na den 18. 2. 2021 a poslední na 18. 1. 2026. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně dne 18. 4. 2024 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 1. 4. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný se na výzvu, doručovanou mu na adresu trvalého pobytu podle informačního systému základních registrů, nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. 013148572R, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni splatit v měsíčních splátkách po 5 927 Kč nejpozději do 18. 1. 2026. Žalovaný se smlouvou zavázal společně s úvěrem uhradit žalobkyni i smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr dne 14. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně ke dni 18. 4. 2024 zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu jistiny úvěru po splatnosti ve výši 127 654,19 Kč s příslušenstvím sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 127 654,19 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 127 654,19 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 704,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 127 654,19 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 1. 4. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.6. Soud shledal návrh důvodný, když bylo v řízení zjištěno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 300 000 Kč. Ačkoliv se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách, tomuto svému závazku nedostál a je s plněním svých peněžitých závazků vůči žalobkyni v prodlení. Žalobkyně tak oprávněně přistoupila k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud s ohledem na předložené listinné důkazy neměl důvod pochybovat. Proto návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno a soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucího ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení (zčásti již kapitalizován) a úroku ve sjednané výši 6,9 % ročně ode dne následujícího po kapitalizaci.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 319,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 107 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 127 654,19 Kč sestávající z částky 6 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava ze dne 30. 5. 2018, výzva k plnění ze dne 1. 4. 2025 a návrh ve věci samé ze dne 11. 6. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 010 Kč ve výši 4 202,10 Kč.