10 C 129/2025-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 23. 6. 2025 domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2022 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2023 uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně požaduje pouze částku poskytnutou původním věřitelem na základě uzavřených smluv o úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, účinné ke dni 27. 1. 2025, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávky vymáhané tímto návrhem postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměna o postoupení pohledávek dopisem ze dne 27. 1. 2025.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující stav. Původní věřitel s žalovanou uzavřel dne 11. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit původnímu věřiteli zapůjčené peněžní prostředky společně s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 19 282 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč, celkem tedy 44 946 Kč, a to ve 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka stanovená na 11. 9. 2024 činí 2 126 Kč. Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem dne 3. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli uhradit zapůjčené peněžní prostředky společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 28 923 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč, celkem tedy 66 669 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč, s tím že poslední splátka ve výši 3 328 Kč bude uhrazena nejpozději 3. 10. 2024. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, když původnímu věřiteli neuhradila ničeho. Žalobkyně zaslala žalované dne 16. 4. 2025 předžalobní upomínku k úhradě dluhu, avšak žalovaná neuhradila ničeho.5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, která je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. pro zřejmý rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované podle § 2991 odst. 1 o. z., když původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč a částku 30 000 Kč, celkem částku 50 000 Kč, a žalovaná na zapůjčené peněžní prostředky ničeho neuhradila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 232,50 Kč z částky 30 000 Kč za období od 4. 10. 2024 do 27. 1. 2025 a od 28. 1. 2025 do zaplacení a dále ve výši 977,50 Kč z částky 20 000 Kč od 12. 9. 2024 do 27. 1. 2025 a od 28. 1. 2025 do zaplacení. Soud tedy návrhu v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 904 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.