10 C 132/2025-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 24. 7. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 586,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 761,50 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 553,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 586,61 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 991,61 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025 s účinností ode dne 1. 4. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. V návrhu dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný se smlouvou zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně, který žalobkyně uplatňuje v zákonné výši 12 %. Úvěr a úroky z úvěru měl žalovaný hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto jej původní věřitel vyzval k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do 5. 2. 2025 s upozorněním, že jinak se celý úvěr stane splatným. Žalovaný ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradil, proto původní věřitel ke dni 5. 2. 2025 celý úvěr zesplatnil, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky z 26. 6. 2025.2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaný na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2025, účinné ke dni 1. 4. 2025, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou tímto návrhem postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměn o postoupení pohledávek dopisem ze dne 11. 4. 2025.4. Podáním ze dne 2. 12. 2025 žalobkyně doplnila návrh, když uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 4. 9. 2022 dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterým zvýšil úvěrový rámec na 30 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 29 991,61 Kč, která odpovídá celkově vyčerpanému úvěru ve výši 101 348,55 Kč poníženému o úhradu ve výši 71 356,94 Kč a dále požaduje částku 3 595 Kč sestávající z neuhrazeného poplatku za pojištění a smluvní pokuty jako náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného s úhradou splátek. Žalobkyně ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 761,50 Kč uvedla, že částka odpovídá úroku počítanému z aktuální výše dlužné jistiny úvěru (ponížené o úhrady) za období ode dne následujícího po prvním čerpání úvěru (tj. 8. 4. 2022) do data zesplatnění (tj. 5. 2. 2025) ve výši 16,90 % a dále ode dne následujícího po zesplatnění (tj. 6. 2. 2025) do data postoupení pohledávky (tj. 1. 4. 2025) v zákonné výši.5. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 10 000 Kč. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky původního věřitele a ceník. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 7. 4. 2022. Dne 4. 9. 2022 uzavřel původní věřitel s žalovaným dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterým zvýšil úvěrový rámec na 30 000 Kč. Podle čl. 3 bodu 3.1 smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr a úroky z úvěru splácet původnímu věřiteli pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 300 Kč vždy k 12. dni kalendářního měsíce. Podle čl. 2 bodu 2.1 dodatku se v souvislosti s navýšením úvěrového limitu navýšila i výše pravidelných měsíčních splátek na 900 Kč měsíčně. V čl. 1 bodě 1.2 smlouvy byla sjednána výše úroku z úvěru 16,90 % a RPSN dosahovala 18,02 %. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek za listopad 2024, prosinec 2024 a leden 2025, prohlásil původní věřitel v souladu s čl. 7 bodem 7.1 a 7.2 smlouvy dne 5. 2. 2025 zbývající dlužnou splátku úvěru za splatnou. O této skutečnosti informoval původní věřitel žalovaného v dopise z téhož dne. Smlouvou byl dále v čl. 6 bodě 6.1 ujednán nárok původního věřitele na úhradu měsíčního poplatku za pojištění vyčerpané částky a v čl. 7 bodě 7.3 smlouvy povinnost žalovaného platit smluvní pokutu za porušení povinnosti hradit řádně a včas splátky úvěru. Smluvní pokuta jako náhrada nákladů spojených s prodlením činila podle ceníku 300 Kč za 10 dní prodlení s úhradou splátek a 900 Kč za prodlení v délce 40 a 70 dní. Žalobkyně společně s dlužnou jistinou ve výši 29 991,61 Kč požaduje také částku 3 595 Kč sestávající ze smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 1 495 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze dne 26. 6. 2025, žalovaný přesto ničeho neuhradil.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Soud shledal návrh důvodný. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., kdy žalovaný porušil ujednání smlouvy tím, že nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na svůj dluh uplatněný návrhem v této věci žalobkyni uhradil jakoukoli částku, soud tak návrhu vyhověl v plném rozsahu včetně nároku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 553,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 761,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 586,61 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 29 991,61 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 248 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 344 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 33 586,61 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.