2 C 100/2025-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, uzavřené se společností , Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procesní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, a na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, se splatností dne , datum, . Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti ani přes opakované upomínání neuhradil. Žalobkyně tedy dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný na tuto výzvu k plnění nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměn oznámením ze dne , datum, odeslaným téhož dne, jak plyne z podacího lístku.4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace o charakteru a podmínkách spotřebitelského úvěru, jak vyplývá ze standardních informací o spotřebitelském úvěru. Podpisem smlouvy žalovaný přijal rovněž standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice. Podle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce, který činil , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to prostřednictvím tří plateb. Dne , datum, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, ujednanou ve smlouvě jako částku prvního čerpání. Dne , datum, byla žalovanému zaslána částka , částka, a dne , datum, žalovaný čerpal částku , částka, . Uvedené bylo zjištěno z dokladů o těchto platbách a přehledu čerpání a plateb. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,4026 % denně, a to formou měsíčních splátek. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 146,949 % a celkem se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit , částka, . Žalovaný za trvání smlouvy žalobkyni uhradil celkem částku , částka, , jak vyplývá z výpisu čerpání a plateb. Zbývající částku žalovaný nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanému zaslala fakturu znějící na dlužnou částku, jak dokládá faktura s variabilním symbolem , var. symbol, a splatností dne , datum, . Po postoupení pohledávky žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, jak je patrno z podacího archu.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , tedy částku ve výši 175,58 % jistiny úvěru, kdy úroková sazba činila 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, a RPSN dosahovala 146,949 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá výše úrokové sazby 8,90 % a RPSN 9,35 %), soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru. Úroková sazba i RPSN jsou totiž více jak patnáctkrát vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé, přičemž podle shora citovaného rozhodnutí je za přiměřené protiplnění považován nejvýše trojnásobek obvyklé roční úrokové sazby. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako zjevně nemravnou, a proto podle § 588 o. z. absolutně neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. V důsledku toho lze žalobkyní uplatňovaný nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty na základě absolutně neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu, peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný tuto částku uhradil. Žalovaný tedy vrátil právní předchůdkyni žalobkyně, oč se obohatil, a to v plné výši. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, pro jeho pasivitu v řízení žádné náklady nevznikly.