25 C 218/2025-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Návrhem ze dne 11. 8. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 47 622 Kč s příslušenstvím. Žalobce návrh odůvodňuje tím, že dne , datum, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobci do , datum, . Žalovaný dluh i přes opakované upomínky věřiteli nevrátil. V návaznosti na předžalobní upomínku ze dne , datum, uzavřel žalobce s žalovaným dne , datum, dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do výše 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 7 622,30 Kč. Žalovaný se dohodou o úhradě dluhu zavázal uhradit dluh žalobci nejpozději do , datum, , a to prostřednictvím měsíčních splátek o výši nejméně 10 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 Kč denně za každý den prodlení s úhradou splátek dluhu nebo zbývající výše dluhu. Žalovaný ve stanovené lhůtě žalobci ničeho neuhradil, proto se žalobce obrátil prostřednictvím svého zástupce se svým nárokem na soud.2. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalobce i žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalobci doručeno 10. 9. 2025 a žalovanému 22. 9. 2025. Jelikož účastníci řízení na výzvu soudu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit žalobci do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný zapůjčené peněžní prostředky včas nevrátil, zaslal žalobce žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku k úhradě dluhu. Následně žalobce s žalovaným uzavřel dne , datum, dohodu o uznání dluhu, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci a zavázal se mu uhradit 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a částku 7 622,30 Kč jako náhradu nákladů na vymáhání. Žalovaný se dohodou zavázal uhradit svůj dluh nejpozději do , datum, , a to prostřednictvím měsíčních splátek o výši nejméně 10 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 Kč denně za každý den prodlení s úhradou splátek dluhu nebo zbývající výše dluhu. Žalovaný na dluh stále ničeho neplnil, proto se žalobce prostřednictvím svého zástupce obrátil se svým nárokem na soud.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k názoru, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když neuhradil zapůjčené peněžní prostředky ve sjednaném termínu, načež dne 18. 6. 2025 uzavřel žalovaný s žalobcem dohodu o uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., kterou se zavázal k uhrazení dlužné částky ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 7 622,30 Kč jako náhradu nákladů na vymáhání do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobce nikterak nerozporoval a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud s ohledem na předložené listinné důkazy neměl důvod pochybovat, bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu a soud rovněž přiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 30. 4. 2024 do 10. 8. 2025 v kapitalizované výši 7 554 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbytku nároku ve výši 172 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl uplatněn v nesprávné výši.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 14 997,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 381 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 47 622 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení z 3. 6. 2025, výzva k plnění z 3. 6. 2025 a návrh ve věci samé z 11. 8. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 410 Kč ve výši 2 186,10 Kč.