5 C 198/2025-30 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobu z 15. 7. 2025 ve znění doplnění žaloby z 25. 11. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení 15 259,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka na ni byla postoupena smlouvou z , datum, s původním věřitelem , Anonymizováno, , s tím, že právní důvod pohledávky tkví v uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru z , datum, , na jejímž základě žalovaná čerpala 15 259,12 Kč, jenž měly být zaplaceny do , datum, s tím, že úvěr byl poskytován převodem na účet žalované , č. účtu, . Žalovaná byla podle žaloby upomínána k úhradě dluhu, a to včetně předžalobní upomínky z , datum, s tím, že dluh na jistině činí 15 259,12 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nedostavila se k projednání věci před soudem, ačkoliv byla řádně a včas obeslána. Soud rozhodl, že věc bude projednána podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Mezi žalobkyní a původní věřitelem žalované společnosti , datum, uzavřena podle § 1879–1887 občanského zákoníku smlouva o postoupení pohledávek s tím, že dodatkem z , datum, a navazujícím seznamem postupovaných pohledávek byl vymezen přehled postupovaných pohledávek zahrnujících i pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru z , datum, . Postoupení pohledávky bylo v souladu s ustanovením § 1883 občanského zákoníku žalované oznámeno , datum, .Pokud jde o nárok jako takový, pak mezi žalovanou a původním věřitelem společností , datum, uzavřena podle § 2395–2400 občanského zákoníku smlouva o revolvingovém úvěru s možností čerpání prvního úvěru ve výši 10 000 Kč a výpůjční úrokové sazbě 146,949 % ročně a RPSN 299,98 % ročně s platností do 15 dnů od data výpisu a výší splátky 1 000 Kč, případně 13 % z celkové splatné částky podle toho, která částka je vyšší. Celková splatná částka při úplném čerpání úvěru 10 000 Kč měla být 17 959,74 Kč. Smlouva měla být podle tvrzení žalobkyně uzavřena elektronickými prostředky na dálku tak, že se žalovaná přihlásila a vytvořila si účet na webové stránce původního věřitel. Poté jí byl zaslán návrh úvěrové smlouvy a po schválení, pak ji bylo poskytnuto peněžité plnění, které mělo být poskytnuto na účet žalované s tím, že pro případ prodlení byl účtován poplatek 250 Kč za prodlení s jakoukoliv částkou a denní úrok byl stanoven na částku 0,4026 % denně.V doplnění žaloby bylo uvedeno, že žalovaná čerpala celkem 10 000 Kč dvakrát , datum, a , datum, převodem na účet. Toto bylo doloženo výpisy z banky z účtu původního věřitele , Anonymizováno, . svědčící o tom, že , datum, došlo k převodu částky 5 000 Kč a , datum, došlo k převodu částky 5 000 Kč a , datum, došlo k převodu částky 10 000 Kč, a to na účet žalované , č. účtu, , s tím, že to, že jde o účet žalované, bylo potvrzeno zprávou , právnická osoba, . Žalobkyně také doložila osobní kartu žalované, kterou měla založenou u původního věřitele na základě zřízení účtu ve webovém prostředí původního věřitele a rovněž tak byl doložen přehled splácení úvěru, z nějž je zřejmé, že žalovaná celkem zaplatila 11 102,93 Kč, , datum, a 1 457,01 Kč , datum, , celkem tedy 12 559,94 Kč. Dále byla doložena faktura na 6 797 Kč z 28. 4. 2025 vystavená žalované. Žalobkyně dále doložila, že před podáním žaloby , datum, , Anonymizováno, upomínkou zaslanou poštou téhož data byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 22 664,12 Kč.Z veřejně dostupné internetové databáze České národní banky ARAD je zřejmé, že k říjnu 2024 poskytovaly banky revolvingové úvěry za průměrný úrok 15,32 % a obvyklá RPSN u spotřebitelských úvěrů k říjnu 2024 činila podle databáze ARAD 1193, 8,85 % ročně.Soud se zabýval platností úvěrové smlouvy jako takové a do dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je podle § 580 občanského zákoníku absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Smlouvu je nutné posuzovat jako celek a jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu, a to v intencích rozhodnutí Ústavního soudu III. US 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. US 199/2011 z 26. 1. 2012, a to bez ohledu na to, co žalobce požaduje a zda případně koriguje své požadavky, když platnost právního jednání se posuzuje k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2025 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je-li sjednán smluvní úrok ve výši, který přesahuje dvoj až trojnásobek oběžného úroku, za který obdobný typ úvěru poskytují banky, pak jde o úrok, který je v rozporu s dobrými mravy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR R52/2005 pak je trestný čin lichvy naplněn, pokud požadovaný úrok přesahuje 70 % ročně z poskytnuté jistiny. V posuzované věci navíc byla žalovaná zatížena pro případ prodlení poplatkem 250 Kč za každý případ z prodlení. Za situace, kdy v dané úvěrové smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 146,949 Kč a maximální přípustný úrok v intencích shora citované judikatury byl 45,96 % a za situace, kdy úroková sazba nákladů na úvěr, tzv. RPSN byla sjednána ve výši 299,98 % ročně, když obvyklá úroková sazba u úvěrů RPSN poskytovaná bankami činila 8,85 % ročně a maximální přípustná sazba tak činila 26,55 %, je zřejmé, že úvěrová smlouva jako taková nemůže být platná pro rozpor s dobrými mravy. V takové situaci se mohou účastníci neplatného vztahu vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve spojení s § 2993 občanského zákoníku. Strany si tedy mají vrátit to, co bylo plněno navzájem. V projednávané věci bylo ze strany žalobkyně prokázáno, že žalovaná čerpala 20 000 Kč a že uhradila 12 559,94 Kč. Žalobkyně tedy může po žalované požadovat rozdíl ve výši 7 400,06 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy nelze požadovat úrok a ani úrok z prodlení ve vazbě na sjednanou splatnost a žalovaná se dostala do prodlení ve vazbě na zaslanou předžalobní upomínku z , datum, s tím, že doručení nastalo podle § 573 k , datum, a od 19. 5. 2025 je žalovaná podle § 530 ve spojení s § 1970 a § 1 a 2 a) nařízení vlády v prodlení s úhradou a od toho data jí tedy náleží zákonný úrok z prodlení.Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a pod výrokem II. byla žaloba zčásti jako nedůvodná, pokud jde o nároky, které vyplývaly z neplatné smlouvy, zamítnuta. S ohledem na to, že nebylo možno vydat platební rozkaz a soud musel nařídit jednání, došlo k dovyměření soudního poplatku žalobkyni pod výrokem III.O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla úspěšná z méně než 50 % a náhrada nákladů řízení ji nepřináleží a žalovaná v řízení nebyla nikterak činná, náklady řízení ji tedy nemohly vzniknout.