5 C 268/2024-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 11. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 307 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 78 000 Kč, skládající se z půjčené částky 40 000 Kč a souhrnného poplatku 38 000 Kč, podle které měla žalovaná splácet týdně 1 000 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaná uhradila částku 35 693 Kč, tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr splátek v místě bydliště žalované, z nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy. Nejde o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Za termín splatnosti žalobkyně určila den , datum, .2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne , datum, , kterým označila za nesporné, že s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru na částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný nárok však neuznala, neboť se nejedná o nárok z úvěrové smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení, když uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Dle žalované výše úroku a RPSN v rámci uzavřené smlouvy odporuje dobrým mravům. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně řádně neprověřila její úvěruschopnost v důsledku čehož je úvěrová smlouva taktéž absolutně neplatná. Žalovaná navrhla vypořádání nároků mezi účastnicemi v režimu bezdůvodného obohacení a uzavření smíru, jehož obsahem by byla úhrada bezdůvodného obohacení ve výši 4 307 Kč po splátkách ve výši maximálně 500 Kč měsíčně, případně závazek žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč formou měsíčních splátek po 500 Kč. Vyšší splátky si žalovaná nemůže dovolit vzhledem k její finanční situaci.3. K podání žalované se žalobkyně ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit do 78 týdnů. Celkem se zavázala uhradit částku 78 000 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 63,33 % ročně, RPSN činilo 171,95 %. Úrok činil 13 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru činil 12 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činil 12 800 Kč.6. Podle § 2 odst. 1 o. z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.7. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.12. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o. z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 63,33 % ročně, celkové navýšení dokonce 171,95 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru v době uzavření smlouvy v květnu 2023 činil 9,77 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 29,31 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. a násl. Námitkou žalované, že žalobkyně řádně neprověřila její úvěruschopnost před uzavřením smlouvy o úvěru, se soud nezabýval z důvodu nadbytečnosti, když dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná ze shora uvedeného důvodu.13. Žalobkyně žalované poskytla částku 40 000 Kč, žalovaná uhradila 35 693 Kč, dluží tak žalobkyni částku ve výši 4 307 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 307 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky a termínu splatnosti v ní uvedené. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárokům z absolutně neplatné smlouvy nemůže být přiznána soudní ochrana. Lhůta k plnění byla stanovena v délce jednoho měsíce od právní moc rozsudku s ohledem na žádost žalované o uložení povinnosti k plnění formou splátek. Žalovaná sice neprokázala důvodnost uložení povinnosti k plnění formou splátek v maximální výši 500 Kč, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná je již delší dobu v prodlení s úhradou dluhu, kterého si je vědoma, a soudu je známa skutečnost, že nebankovní spotřebitelské úvěry jsou zpravidla poskytovány lidem v tíživé finanční situaci, a proto soud považuje za spravedlivé, a současně v možnostech žalované, stanovit lhůtu k plnění v prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku oproti zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku předvídané § 160 odst. 1 o. s. ř.14. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o so