8 C 292/2025-30 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném soudu dne 20. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 563 107,20 Kč představující jistinu ve výši 552 977,80 Kč a kapitalizované úroky ve výši 10 129,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 552 977,80 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10 129,40 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o úvěru ve znění jejího dodatku, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 586 350 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením splátek, úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky ze dne , datum, .2. Na základě soudu předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) řádné nabyla pohledávku za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný v souladu s § 1882 a násl. o. z. vyrozuměn dopisem ze dne 14. 4. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že účastníci na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění jejích dodatků ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 586 350 Kč, z něhož měl žalovaný uhradit konsolidované dluhy právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 299 767 Kč a společnosti Profi , právnická osoba, ve výši 52 500 Kč. Poplatek za vyřízení úvěru činil částku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaný řádně uhradil dne , datum, , jak vyplývá z obratové historie. Žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyně žalobkyně vrátit spolu s úroky v rámci měsíčních splátek po 8 526 Kč se splatností k 15. resp. 25. dni každého kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 11,99 % ročně, při řádném splácení a odpuštění splátek 11,13 % ročně a RPSN 13,11 %. Součástí smlouvy bylo též ujednání o pojištění neschopnosti splácet, za které se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 963 Kč měsíčně. Dle bodu 8.3 smlouvy vzniká porušením povinnosti splácet úvěr žalovanému vedle povinnosti hradit řádný úrok též povinnost hradit zákonné úroky z prodlení z nesplacené částky. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný úvěr v celkové výši 586 350 Kč čerpal ve třech platbách dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, z důvodu prodlení žalovaného s úhradami splátek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužného plnění, a to dopisem ze dne , datum, . Žalovaný zůstal v prodlení s úhradou částky 552 977,80 Kč na jistině úvěru a dále částky 10 129,40 Kč na úrocích, jak vyplývá z obratové historie úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, odeslané téhož dne bylo zjištěno, že taktéž žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.7. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8. Podle § 1806 o. z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno.9. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný ani po zesplatnění neuhradil. Žalobkyni tak v souladu s § 1968 a násl. o. z. náleží nárok na dosud nesplacenou jistinu zesplatněného úvěru v částce 552 977,80 Kč a dále na kapitalizované smluvní úroky v částce 10 129,40 Kč, a proto soud žalobě v této části žalobního nároku vyhověl. Žalobkyni soud dále přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. z částky jistiny úvěru ve výši 552 977,80 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. Nárok na zákonný úrok z kapitalizovaných smluvních úroků, z částky 10 129,40 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II zamítl, neboť žalobkyně žalobou netvrdila, ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána povinnost žalovaného hradit úroky z úroků ve smyslu § 1806 o. z., když znění článku 8. 3 smlouvy tuto povinnost žalovanému výslovně a jednoznačně neukládá. Navíc případné přirůstání úroků k jistině by bylo u projednávané smlouvy uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 o. z.) zneužívajícím ujednáním, k jehož obsahu by se dle § 1815 o. z. nepřihlíželo.10. Žalobkyně na soudním poplatku doposud uhradila částku ve výši 22 525 Kč. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně podle položky 2 bod 2 a položky 1, bod 1 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uhradit doplatek soudního poplatku částkou ve výši 5 124 Kč, o čemž bylo rozhodnuto výrokem pod bodem III., a to na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části, soud ji proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 67 542,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 649 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 552 977,80 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 970 Kč ve výši 6 923,70 Kč.