8 C 338/2025-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném soudu dne 8. 8. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností De Vries , právnická osoba, , která pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smluv o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byla o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dopisem ze dne 20. 6. 2025 odeslaným dle podacího lístku téhož dne.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že z bankovního účtu původního věřitele byla dne , datum, odeslána částka 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, kdy tato částka představuje částku poskytnutou původním věřitelem na účet žalovaného, a to spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na lhůtu k plnění stanovenou v předžalobní výzvě, tj. od , datum, do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.8. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně na soudním poplatku doposud uhradila 800 Kč a poplatková povinnost činí 1 000 Kč.