8 C 344/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 654,15 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 380,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 433,05 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 488,76 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 12 935,65 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, úvěr však řádně a včas neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně ani žalovaný na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem podaným k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z. obsahující závazek poskytnout žalovanému jakožto spotřebiteli úvěr ve výši 30 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 55 776 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně, RPSN 272,44 %. Úrok činil částku 2 888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru byla smluveně sjednána ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu se žalovaný zavázal uhradit v částce 2 788 Kč a za inkaso plateb v hotovosti se žalovaný zavázal uhradit částku 5 400 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou ve výši 0,1 % z dlužné částky a dále úhrady za upomínkování. Z tabulky úhrad k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 32 900 Kč, a to platbami v hotovosti a na účet, naposledy dne 17. 6. 2024. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 odeslanou dle podacího lístku téhož dne.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., je dáno, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal absolutně neplatné pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrové smlouvy se příčí dobrým mravům, jako celek, a jsou tak absolutně neplatné dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z., je vyloučena.11. Z veřejně dostupné databáze na webu ČNB ARAD, statistika úrokových sazeb, sestava 1144, je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci červnu 2021, tj. v době, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 6,98 % ročně. Dle veřejně dostupné databáze na webu ČNB ARAD, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR - nové obchody, sestava 1193, je zřejmé, že obvyklá RPSN sazba, za níž banky poskytovaly úvěry na spotřebu k měsíci červnu 2021, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila průměrně 7,62 %. S ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že smluvně sjednaná výše úroků se jeví jako platně sjednaná a neodporující § 588 o. z., však ve vztahu k výši RPSN by bylo možné akceptovat navýšení maximálně do výše 22,86 %. V projednávané věci však činí výše RPSN 272,44 %. S ohledem na pojetí smlouvy zavazují žalovaného k úhradám poplatků za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu, inkaso plateb v hotovosti a smluvních pokut je zcela zřejmé, že se jedná o případ skrytého úvěrování, které podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 nemůže požívat právní ochrany, neboť je projevem porušení ochrany práv spotřebitele. Soud proto uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. Pro úplnost soudu dodává, že dle ustanovení § 588 věta první o. z. je soud povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Pokud soud shledal absolutně neplatné smlouvy o úvěru, absolutně neplatnými pak shledal také ujednání o povinnostech hradit další náklady úvěru, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud provedl vypořádání nároků v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného poskytla částku 30 000 Kč, žalovaný jí poukázal platby v celkové výši 32 900 Kč. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalovaný v prodlení s úhradou dluhu vůči žalobkyni, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout.13. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 360 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz (soudní poplatek dle položky 1 odst. 1, písm. a) činí 1 801 Kč a žalobkyně uhradila 1 441 Kč) a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který však náhradu nákladů neuplatnil, ani mu dle obsahu spisu žádné nevznikly, a proto mu soudem nebyly přiznány.