8 C 354/2025-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a tak žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne , datum, částku 7 500 Kč, která byla započítána na úrok.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, a proto soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a s přihlédnutím k žalobním tvrzením učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního kódu ve spojení s verifikační platbou z bankovního účtu žalovaného na účet žalobkyně. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému dne 30. 1. 2025 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení o bezhotovostní platbě. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 90 000 Kč, což představovalo částku v celkové výši 140 000 Kč, kdy úroková sazba činila podle čl. IV. odst. 4.5 smlouvy 15 % měsíčně a RPSN dosahovala 436 %. V případě prodlení s úhradou se žalovaný smluvně zavázal k úhradě pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Dle čl. 5. 15. smlouvy žalovaný souhlasil s tím, že žalobkyně může v případě jeho prodlení předat dluh třetí straně za účelem jeho vymáhání a inkasa, a to za poplatek k tíži žalovaného až do výše 25 % z celkového vymáhaného plnění. Jelikož žalovaný splátky řádně a včas nehradil, když uhradil pouze částku 7 500 Kč dne , datum, , žalobkyně přistoupila k zesplatnění celkové dlužné částky s účinností ke dni , datum, . Žalovaný, ačkoli byl opakovaně žalobkyní upomínán, dále nezaplatil žalobkyni na dlužnou částku ničeho. Žalovaný nereagoval ani předžalobní výzvu k plnění, která mu byla dle předloženého podacího lístku zaslána dne , datum, .5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. Vzhledem k tomu, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 140 000 Kč, kdy roční úroková sazba dosahovala 180 % a RPSN činila 436 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 6,93 % ročně a RPSN činila 8,95 %) soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 24. 1. 2025 je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy roční úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Soud taktéž nemohl přehlédnout další smluvní ujednání pro případ prodlení s úhradou dluhu nepřiměřeně zatěžující žalovaného jakožto spotřebitele. K absolutní neplatnosti soud je pak soud povinen přihlížet ze zákona.9. S ohledem na shora uvedené soud tedy uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný žalobkyni na dlužnou částku uhradil 7 500 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy trvá co do žalobkyní požadované částky jistiny úvěru ve výši 42 500 Kč. Ohledně částky 7 500 Kč byla žaloba výrokem II rozsudku zamítnuta, neboť žalobkyně uvedla, že částku v předmětné výši od žalovaného přijala, a proto jí tento žalobní nárok nesvědčí. Žalobkyně se vedle zaplacení částky 50 000 Kč domáhala také zaplacení příslušenství požadované částky. Soud shledal, že žalobkyně má podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč ode dne 12. 8. 2025 do zaplacení, jak je požadováno, a to v návaznosti na zaslání předžalobní upomínky dne 28. 7. 2025. V tomto rozsahu soud tedy žalobě vyhověl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru však soud výrokem II rozsudku žalobu zamítl v rozsahu zbývajícího příslušenství pohledávky, tedy co do nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.10. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soudní poplatek částkou ve výši 460 Kč a uložil jej výrokem pod bodem III žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když žalobkyně na soudním poplatku doposud zaplatila částku 2 040 Kč a poplatková povinnost z částky 50 000 Kč činí 2 500 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná co do 66,72 % (úspěch 83,36 % - neúspěch 16,64 % ze žalobou nárokovaného a přiznaného plnění včetně příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 605,60 Kč. Tyto náklady by v nezkrácené výši 5 404 Kč sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.