8 C 355/2025-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 242 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 773,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 411,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 756,68 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % a úroku 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem v pevné výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, celkem tedy 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč do , datum, . Žalovaný neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 1 350 Kč, dále pak ničeho, a vznikla mu povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 9 316,15 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 528 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 285,89 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 671,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a dále shora uvedené příslušenství. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 2. 4. 2025.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru č. , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit právní předchůdkyni žalobkyně s úrokem v pevné výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradou za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a úhradou za inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Dále se žalovaný dle obsahu smlouvy zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou každé splátky, kdy limit jednotlivé smluvní pokuty byl stanoven do výše 500 Kč. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za upomínky v případě prodlení s úhradou, a to ve výši 750 Kč a 1 500 Kč. RPSN činila 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 1 350 Kč, a to dne , datum, .5. Z veřejně dostupné databáze ARAD, sestavy 1144, k listopadu 2023 bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u úvěrů s dobou splatnosti od 1 roku do 5 let činila 9,61 %, průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu dle sestavy 1193 činila 9,89 %.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 22. 2. 2023 soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z., je vyloučena.11. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 9,61 % ročně, průměrná RPSN u úvěru na spotřebu 9,89 %. Ačkoli RPSN není totéž, co úrok, z její výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 28,83 % ročně, obdobně ohledně RPSN do výše 29,67 %. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou a poplatky za upomínky. Již s ohledem na uvedenou výši RPSN je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 30. 11. 2023 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C 488/11).12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 1 350 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 650 Kč, tedy částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně zákonného úroku z prodlení, podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce ze dne 17. 7. 2025. Žalovaný měl dluh uhradit do 1. 8. 2025, dne 2. 8. 2025 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.13. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože nebyl vydán elektronický platební rozkaz, žalobkyně na soudním poplatku doposud uhradila 873 Kč a poplatková povinnost z částky