8 C 383/2025-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 533 804,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky v plné výši sjednaného úvěrového limitu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 11,48 % ročně a sjednané poplatky. Tuto svoji povinnosti však žalovaný nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou více něž dvou měsíčních splátek. Žalobkyně tudíž přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani přesto, že mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a žalovaný byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, ze záznamu o podpisu klienta vyplývá, že podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry a sazebník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá z lustrace CRIF a z výpisů z účtu žalovaného dokládajících jeho příjmy a výdaje. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému jednorázově částku ve výši 600 000 Kč, a to dne , datum, . Žalovaný prostředky načerpal převodem na účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný se podle čl. II. smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději , datum, , a to formou 96 splátek ve výši 9 522 Kč měsíčně splatných vždy k 14. dni v měsíci s tím, že poslední splátka bude činit 9 521,56 Kč. Ve smlouvě byl dále ujednán smluvní úrok, který činil dle čl. II smlouvy 11,48 % ročně. RPSN byla udávána ve výši 12,09 %. Součástí smlouvy bylo také ujednání o povinnosti žalovaného uhradit v případě prodlení poplatek za upomínku ve výši 300 Kč, případně 500 Kč. Ze historie splátek je zřejmé, že žalovaný splnil svůj závazek ze smlouvy pouze zčásti, neboť do , datum, uhradil celkem , hodnota, splátek, poté zaplatil dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 10 000 Kč, dále dne , datum, částku 9 719,20 Kč, dne , datum, částky 10 080,15 Kč a 2 623,53 Kč. Žalovaný uhradil také dne , datum, částky 7 239,59 Kč a 9 552,00 Kč, dne , datum, částku 9 432,70 Kč, dne , datum, částku 9 517,15 Kč, dne , datum, částku 480,98 Kč a dne , datum, částku 5 575,36 Kč, poté již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného ohledně splátek opakovaně upomínala, a to dne , datum, . Za zaslané upomínky byl žalovanému v souladu se smlouvou účtován poplatek 2 x 500 Kč a 300 Kč, celkem tedy 1 300 Kč, jak soud zjistil rovněž z historie splátek. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou několika splátek žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila celou dlužnou částku za splatnou, a to s účinností ke dni , datum, , jak soud zjistil z dopisu žalovanému ze dne , datum, včetně dodejky. Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, , jak dokládá dodejka.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovanému ustanovením zákona dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V důsledku toho, že žalovaný řádně a včas neplnil své smluvní povinnosti vznikl žalobkyni podle § 2395 o. z. nárok na zaplacení celé dlužné částky jistiny ve výši 532 504,30 Kč a částky poplatků za upomínání ve výši 1 300 Kč. Dále žalobkyni náleží dle téhož ustanovení právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 35 720,74 Kč za období od 24. 3. 2023 do 4. 3. 2025 a smluvního úroku ve výši 11,48 % z celkové částky jistiny ve výši 533 804,30 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyni svědčí rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to za období od 24. 3. 2023 do 4. 3. 2025 v celkové výši 13 306,39 Kč, jak je patrno z platební historie, a dále za období od 5. 3. 2025 do zaplacení v zákonné procentní výši. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 956,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 353 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 533 804,30 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 730 Kč ve výši 6 873,30 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 1 měsíce s ohledem na výši částek uložených žalovanému k zaplacení.