8 C 435/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 395 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti Emma´s credit s.r.o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou částku požaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, a na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Úvěr měl být splacen do , datum, . Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku, která mu byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně tedy předmětem řízení činí jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a úrok ve výši 355,07 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila souhlas. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Emma´s credit s.r.o., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne 21. 8. 2025 odeslaným podle podacího lístku dne 25. 8. 2025.5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy byl podpis žalovaného nahrazen elektronickým kódem , Anonymizováno, . V souladu se smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez účelového určení částku 12 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak dokládá potvrzení o provedení transakce. Žalovaný byl podle úvěrové smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, tedy do , datum, formou jedné splátky ve výši 17 395 Kč. Součástí jednorázové splátky byl podle smlouvy také poplatek za sjednání úvěru, který dosahoval 5 039,93 Kč a smluvní úrok ve výši 355,07 Kč. Roční úroková sazba tedy činila 36 % ročně a RPSN dosahovala 9 057,82 % Podle čl. VIII. smlouvy byl žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky povinen zaplatit rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný splátku do data splatnosti nezaplatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky v předžalobní upomínce ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku žalovanému zaslána dne , datum, .6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Jelikož žalovaný jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle § 2395 o. z. na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, právo na úhradu dlužné částky ve výši 17 395 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednorázové splátky, tj. , Anonymizováno, . Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dnů), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. Krátká, Anonymizováno, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 12 000 Kč, kterou měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a se smluvním úrokem. Smluvní ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňují spotřebitele a jsou ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný vyhledal nabídku na uzavření úvěrové smlouvy z vlastní inciativy a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Žalobkyni svědčí rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z celkové dlužné částky ve výši 17 395 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení.9. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl v plném rozsahu.10. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 395 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.