10 C 103/2025-84 – Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 177,44 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 4. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 7. 7. 2022 úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 57,3 % ročně splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách ve výši 3 207 Kč počínaje srpnem 2022. Celkem žalovaná měla zaplatit 153 936 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a databází umožňujících k posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy uhradila za období od 22. 8. 2022 do 3. 9. 2024 částku ve výši 76 968 Kč. Žalobkyni tak vzniklo s ohledem na prodlení žalované právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Ke dni 24. 11. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to včetně předžalobní upomínky ze dne 13. 6. 2025, avšak od dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby uhradila pouze částku 1 000 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření nezpochybňovala, že se žalobkyní uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, splatný ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 3 207 Kč, tj. celkem 153 936 Kč. Namítala však nepřiměřenost sjednaných podmínek. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na úvěru celkem 77 968 Kč, z toho 76 968 Kč před zesplatněním úvěru a 1 000 Kč po jeho zesplatnění. Přesto je dle tvrzení žalobkyně nadále evidována jistina ve výši 51 961 Kč. Takto nastavený smluvní vztah považuje žalovaná za fakticky nesplatitelný a namítá, že je v rozporu s dobrými mravy, z čehož dovozuje neplatnost smlouvy a nedůvodnost uplatněného nároku. Pro případ, že by soud shledal žalobou uplatněný nárok zcela či zčásti důvodným, žalovaná navrhla, aby jí bylo s ohledem na její majetkové poměry umožněno plnění ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně.3. Podáním ze dne 17. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to jednak co do části jistiny a příslušenství, a dále co do uplatněných smluvních pokut a části smluvního úroku, přičemž současně snížila požadovanou výši smluvního úroku z původních 57,30 % ročně na 20 % ročně. Žalovaná se k tomuto částečnému zpětvzetí vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává ani v jeho zbývajícím rozsahu, neboť má za to, že úvěrová smlouva je od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně zcela či zčásti důvodným, vyjádřila souhlas s jeho splácením ve splátkách ve výši 1 600 Kč měsíčně. O částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, neboť žalobkyně vzala žalobu v uvedené části zpět před zahájením jednání ve věci samé, a nebylo proto třeba souhlasu žalované.4. Soud ve věci nařídil na den 29. 04. 2026 jednání, ke kterému se dostavila zástupkyně žalobkyně a žalovaná.5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, dokumentu o podpisu na dálku a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že dne 4. 7. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaná s zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok ve výši 57,30 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 3 207 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje srpnem 2022 v souladu s přiložený splátkovým kalendářem. O parametrech smlouvy byla žalovaná informována předsmluvním formulářem. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit úvěr, a to prověřením žalované v nebankovních databázích SOLUS a NRKI (viz. výpis z registru SOLUS a NRKI) a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení a výpisu z účtu žalované za měsíc říjen 2021. Součástí smlouvy byl v čl. 6.1 smlouvy závazek žalované pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále podle čl. 6.2 náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů a podle čl. 6.5 smlouvy rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 7. 7. 2022 byla bezhotovostním převodem z bankovního účtu žalobkyně převedena na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částka 60 000 Kč. Bankovní účet, na který byla částka vyplacena, se shoduje s bankovním účtem uvedeným žalovanou ve smlouvě o úvěru. Z důvodu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr dne 24. 11. 2024, o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne. Žalovaná podle přehledu zaplacených a dlužných částek (karta klienta) uhradila celkem částku 77 968 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zbývající části dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2025, žalovaná však již neuhradila ničeho.6. Žalobkyně vzala žalobní návrh zpět co do částky 400 Kč, neboť tato částka byla žalovanou uhrazena ve dnech 2. 10. 2025 a 3. 11. 2025, s čímž žalovaná souhlasila. Celkově tak žalovaná uhradila částku 78 768 Kč.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud na základě částečného zpětvzetí žalobního návrhu žalobkyní řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil co do částky 400 Kč, kdy žalobkyně vzala žalobu při ústním jednání dne 29. 4. 2026 v tomto rozsahu zpět a žalovaná s částečným zastavením řízení souhlasila.11. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že se v daném případě jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. V žalobkyní předložené listině je obsaženo ustanovení obsahující závazek žalované zaplatit žalobkyni částku sestávající z jistiny a smluvního úroku ve výši 57,3 % ročně. Žalovaná by tak měla uhradit celkově 153 936 Kč. V případě, že by byla smlouva platně uzavřena, jednalo by se o úroky ve smyslu § 2392 či § 2395 o. z., tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 57,3 % ročně je dle názoru soudu ujednáním neplatným podle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 o. z.) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 10 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.12. Soud v předmětné věci dále poukazuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud p