2 C 367/2025-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 17 309 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že poté, co přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byla povinna poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě byl však úvěrový limit snížen na 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně neplnil ani přes opakované upomínky a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Dlužná částka jistiny úvěru k tomuto dni činí dle žalobních tvrzení 14 913 Kč, tuto žalobkyně požaduje spolu s úrokovým příslušenstvím. Dluh na poplatcích pak činí 2 396 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z veřejně dostupných databází a z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu žalovaného. Na základě smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnou žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč, a to i opakovaně. Dne , datum, uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě, jímž ujednali snížení úvěrového limitu na částku 15 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v průběhu trvání úvěru prostřednictvím svého úvěrového účtu č. , č. účtu, , jak dokládají výpisy z tohoto účtu. Dále bylo v čl. , Anonymizováno, smlouvy účastníky sjednáno pojištění k úvěru, za což se žalovaný zavázal hradit poplatek ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % z pravidelné měsíční splátky dle ceníku žalobkyně. Žalovaný se v čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a poplatek za pojištění formou splátek ve výši 900 Kč měsíčně splatných vždy k , Anonymizováno, . dni v měsíci. Ve smlouvě byl dále ujednán smluvní úrok, který činil dle čl. , Anonymizováno, smlouvy , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. Žalovaný však ani přes upomínky žalobkyně ze dne , datum, a , datum, splátky řádně nehradil. Dostal se tak do prodlení s úhradou více něž dvou splátek, jak bylo zjištěno z tabulky splátkové historie. V důsledku toho žalobkyně v souladu s čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvy prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, a účtovala žalovanému náklady na upomínání ve výši 300 Kč za upomínku. Dlužná jistina ke dni zesplatnění úvěru činila dle tabulky žalobkyně částku 14 913 Kč a dlužné poplatky dosahovaly celkem částky 2 396 Kč. Žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, . Žalovaný byl následně vyzván k zaplacení dlužné částky také v předžalobní upomínce, která byla žalovanému zaslána podle podacího archu dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V důsledku toho, že žalovaný řádně nesplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, vznikl žalobkyni v souladu s § 2395 o. z. nárok na zaplacení dlužných poplatků ve výši 2 396 Kč a dlužné jistiny úvěru ve výši 14 913 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,75 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smluvní úrok žalobkyni náleží kapitalizovaný za období od , datum, do , datum, ve výši 2 270,10 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 14 913 Kč od , datum, do zaplacení. Současně žalobkyni svědčí podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to kapitalizovaného za období od , datum, do , datum, ve výši 1 248,38 Kč a dále za období od , datum, do zaplacení z částky dlužné jistiny ve výši 14 913 Kč. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 309 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.