2 C 72/2026-50 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 55 494,17 Kč jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na podnikatelské účely peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti, a to formou tří měsíčních splátek Žalovaný však splátky řádně a včas neuhradil, přestože byl žalobkyní opakovaně upomínán. V důsledku toho se žalobkyně domáhá a součástí žalované částky činí náhradu náklů na upomínání a také smluvní pokutu. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni dosud ničeho neuhradil, nereagoval ani na předžalobní upomínku, která mu byla zaslána dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil. Soudu pouze sdělil, že se dostal do finančních problémů, podal insolvenční návrh a čeká na schválení insolvence. Pohledávku je tedy dle žalovaného možno přihlásit do insolvenčního řízení.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním potvrzovacího kódu. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému úvěr za účelem nákupu materiálu, což žalovaný stvrdil ve svém čestném prohlášení ze dne , datum, . Úvěr činil 25 000 Kč, a to dne , datum, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno z potvrzení banky o provedení platby. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 163,17 Kč a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč. To vše formou 3 splátek po 12 054,39 Kč splatných dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani přes opakované upomínání v podobě zaslání písemné upomínky ze dne , datum, za sjednaný poplatek 500 Kč, emailových zpráv a šesti SMS zpráv za poplatek 50 Kč za jednu SMS. Celý úvěr se tak stal dle čl. VIII. odst. 6 smlouvy splatným marným uplynutím 15 kalendářních dnů od prodlení s úhradou první splátky, tedy dnem , datum, . Pro případ prodlení bylo v čl. VIII. smlouvy ujednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky, tj. 18 231 Kč, jelikož marně uplynula lhůta 15 kalendářních dnů od počátku prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu, která mu byla dle potvrzení o odeslané zprávě zaslána dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovaným ustanovením zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovaným v postavení podnikatele, kdy se má podle § 421 odst. 2 o. z. za to, že podnikatelem je osoba, která má živnostenské oprávnění, smlouvu o úvěru v intencích § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč na podnikatelské účely, konkrétně na nákup materiálu. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, a to ani zčásti, a nezaplatil poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 163,17 Kč ani poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo dle smlouvy k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a žalobkyni proto také svědčí v souladu s § 2048 a násl. o. z. a podle smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 231 Kč. Dále má žalobkyně v souladu se smlouvou právo také na náhradu nákladů za upomínání v celkové výši 800 Kč. Podle 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni náleží rovněž náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z., a to v ujednané výši 0,5 % denně z částky dlužné jistiny úvěru a poplatků spojených s poskytnutím úvěru, tj. z částky 36 463,17 Kč, ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tedy od , datum, . K námitce žalovaného, že bylo zahájeno insolvenční řízení a žalobkyně tedy může svoji pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení, soud sděluje, že rozhodnutí v této věci bylo vydáno i přes zahájené insolvenční řízení, neboť v době vydání rozhodnutí ještě nebylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a nevydání rozhodnutí by vůči žalobkyni znamenalo nepřípustné denegatio iustitiae, neboli odepření spravedlnosti. S ohledem na shora uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 2 220 Kč na 2 775 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 555 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 532,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 775 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 494,17 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 370 Kč ve výši 2 387,70 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.