2 C 75/2026-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 44 129,32 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru k účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se v této smlouvě zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Tuto svoji povinnosti však řádně nesplnil, přestože byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a žalovaný byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to dne , datum, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok. Účastníci následně dne , datum, uzavřeli dodatek ke smlouvě, v němž žalovaný uznal svůj dluh ze smlouvy ve výši 50 316,78 Kč, z čehož jistina činila 49 402,66 Kč. V dodatku ke smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splatit, a to formou 92 měsíčních splátek ve výši 890 Kč splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba podle dodatku ke smlouvě činila 13,50 %. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 14,33 % a žalovaný měl podle smlouvy žalobkyni vrátit peněžní prostředky v celkové výši 80 877,68 Kč. Za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr byl žalovaný podle smlouvy povinen k úhradě poplatku ve výši 490 Kč. Z historického výpisu úvěru je patrno, že žalovaný zaplatil celkem 24 splátek, poté splátky hrazeny nebyly. Žalobkyně žalovaného ohledně úhrady splátek upomínala dopisem ze dne , datum, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně v souladu s čl. , Anonymizováno, úvěrových podmínek úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila, jak vyplývá z výzvy k okamžitému splacení ze dne , datum, . Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným ke dni , datum, na částku 48 052,45 Kč, z toho jistina činí částku 41 949,32 Kč, poplatky částku 2 180 Kč, kapitalizovaný úrok částku 3 566,66 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení částku 356,47 Kč. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu, která mu byla podle podacího lístku zaslána dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Soud na základě skutkových zjištění uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 2395 o. z. právo na úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 41 949,32 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 2 180 Kč a dlužného smluvního úroku ve výši 3 566,66 Kč za období do , datum, a za období od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % z částky dlužné jistiny podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyni dále náleží podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. rovněž dlužný zákonný úrok z prodlení za období do , datum, ve výši 356,47 Kč a za období od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % z částky dlužné jistiny. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl.8. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 766 Kč na 2 207 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 441 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 111 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 207 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 129,32 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla žalovanému uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.