25 C 332/2025-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala zaplacení částky 18 162,63 Kč. Návrh odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranší úvěru a poplatkem za službu „Presto“ do , datum, . Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % denně z dlužné částky. RPNS činila , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. První splátka byla splatná dne , datum, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne , datum, smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nesplacené části jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva z , datum, , na svůj dluh však žalovaný neuhradil ničeho.2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně sdělila soudu, že se žalovaný smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % denně z nesplacené části jistiny, který žalobkyně v návrhu vyčíslila na 9 714,47 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že ke dni podání žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně omluvila podáním z , datum, . Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela žalobkyně s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení ve výši až 18 700 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit žalobkyni společně se smluvním úrokem ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, % denně z poskytnuté částky, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % z čerpané částky a poplatkem za službu „Presto“ ve výši , částka, za expresní vyplacení každé tranše úvěru, a to do , datum, . Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % denně z dlužné částky. RPSN činila , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. První splátka byla splatná dne , datum, . Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byla na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne , datum, vyplacena částka 8 000 Kč. Předžalobní výzva z , datum, byla žalovanému odeslána , datum, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, patří skutečně žalovanému a že na tento účet byla připsána částka 8 000 Kč pod VS , var. symbol, .5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 8 000 Kč, a žalovaný se jí naopak zavázal poskytnutou částku splatit. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % denně, tedy , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v lednu 2025 činila 8,63 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 25,89 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 7 999 Kč, požadovanou žalobkyní v návrhu. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě , datum, . Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od , datum, ), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.12. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto po