25 C 338/2025-105 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky 39 716,06 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ode dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. V návrhu dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen „smlouva“), v rámci níž si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Žalované byl v souladu se smlouvou poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180-ti dnů čerpání , Anonymizováno, , že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, proto původní věřitel dopisem z , datum, celou dlužnou částku zesplatnil. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne , datum, .2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaná na výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , účinné ke dni , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou tímto návrhem postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměna o postoupení pohledávek dopisem ze dne , datum, .4. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované vedení běžného účtu a kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru (dále jen „dispozice“), produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, se kterými se žalovaná podle prohlášení ve smlouvě seznámila, a dále úrokový lístek původního věřitele a sazebník původního věřitele. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, dále byla sjednána výše povoleného limitu a úroková sazba pro čerpání povoleného limitu 21,99 % ročně a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 %. RPSN dosahovala 24 %. Žalovaná byla povinna udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 15 000 Kč. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, když překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 36 816,06 Kč. Původní věřitel zrušil žalované poskytování kontokorentního úvěru a v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami debetní zůstatek z běžného účtu převedl na zvláštní úvěrový účet a současně umožnil žalované úhradu nepovoleného zůstatku ve 24 měsíčních splátkách po 1 534 Kč splatných vždy k , Anonymizováno, . dni v měsíci, počínaje , datum, . Žalovaná se smlouvou zavázala hradit rovněž poplatky spojené s převodem debetního zůstatku podle všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná na poskytnutý úvěr ani poplatky neuhradila ničeho. Původní věřitel dopisem z , datum, celou dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou z , datum, . Žalovaná ani poté ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 36 816,06 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 900 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 947 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.8. Soud shledal návrh důvodný. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr celkem ve výši 36 816,06 Kč, na který ničeho neuhradila. Žalovaná porušila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou dluhu, čímž jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 39 716,06 Kč zahrnující jistinu ve výši 36 816,06 Kč a poplatky ve výši 2 900 Kč a dále úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 947,14 Kč. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou částek shora uvedených, je žalobkyně oprávněna dále požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 39 716,06 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 36 816,06 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 493 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 589 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 39 716,06 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ve shora uvedené věci jsou podle názoru soudu splněny podmínky pro použití § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.