25 C 403/2025-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 11 711,92 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 11 000 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne , datum, v částce 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a s poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ do , datum, . Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne , datum, smlouvu vypověděla, žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 4 999,80 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,32 Kč, smluvního úroku 6 374,25 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 164,69 Kč. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva z , datum, , na svůj dluh však žalovaný neuhradil ničeho.2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně upřesnila návrh, když uvedla, že žalovaný před podáním návrhu uhradil žalobkyni dne , datum, částku 53,95 Kč.3. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení ve výši až 11 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za sjednanou doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, a to v pravidelných denních splátkách do , datum, . Výše RPSN činila 2051,60 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla žalovanému vyplacena částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Splatnost první splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, tj. dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně ke dni , datum, smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila. Předžalobní výzva byla žalovanému podle podacího lístku zaslána dne , datum, , žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, patří skutečně žalovanému a že na tento účet byla pod variabilním symbolem , var. symbol, odeslána v období od , datum, do , datum, částka ve výši 5 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny základních práv a svobod.10. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“11. Uzavřenou smlouvu o úvěru považuje soud za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podle statistiky úrokových sazeb ČNB činila roční procentní sazba nákladů 8,81 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 26,43 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 2051,60 %.12. Jak bylo dále zjištěno ze smlouvy, vztah mezi stranami smlouvy byl značně nevyrovnaný. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany.13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil o částku 5 000 Kč. Ke dni podání návrhu uhradil žalovaný na dlužnou částku 53,95 Kč, proto je povinen vydat žalobkyni zbývající částku 4 946,05 Kč. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohla být předžalobní upomínka žalovanému doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, k čemuž došlo dne , datum, , žalovaný se tak dostal do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.15. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsud