25 C 406/2025-44 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 17 613,71 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 38 900 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne , datum, v částce 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru do , datum, . Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni , Anonymizováno, pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne , datum, smlouvu vypověděla a žalovanou téhož dne informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 7 942,50 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 130,77 Kč a smluvního úroku 9 540,44 Kč. Dne , datum, byla žalované odeslána předžalobní výzva z , datum, , na svůj dluh však žalovaná neuhradila ničeho.2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila návrh, když uvedla, že žalovaná před podáním návrhu uhradila žalobkyni dne , datum, částku 3 034,13 Kč, dne , datum, částku 586,42 Kč, dne , datum, částku 327,64 Kč, dne , datum, částku 655,29 Kč, dne , datum, částku 300 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 500 Kč a dne , datum, částku 600 Kč, celkem tedy žalovaná ke dni podání návrhu uhradila žalobkyni 8 003,48 Kč.3. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovanou uzavřela , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši až 38 900 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, a to v pravidelných denních splátkách do , datum, . Výše RPSN činila 1759,13 %. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni , Anonymizováno, pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla žalované vyplacena částka 8 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Splatnost první splátky nastala , Anonymizováno, . den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, tj. dne , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně ke dni , datum, smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila. Předžalobní výzva byla žalované podle podacího lístku zaslána dne , datum, , žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, , na který byla platba žalobkyní odeslána, patří skutečně žalované a že na tento účet byla pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, odeslána částka ve výši 8 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny základních práv a svobod.10. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.11. Uzavřenou smlouvu o úvěru považuje soud za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podle statistiky úrokových sazeb ČNB činila roční procentní sazba nákladů 8,85 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 26,55 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 1759,13 %.12. Jak bylo dále zjištěno ze smlouvy, vztah mezi stranami smlouvy byl značně nevyrovnaný. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, podle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany.13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila o částku 8 000 Kč. Ke dni podání návrhu žalovaná uhradila na dlužnou částku 8 003,48 Kč, tedy částku převyšující částku poskytnutou. S ohledem na uvedené soud návrh žalobkyně zamítl.14. Soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. Žalobkyni byl tedy doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku na 1 000 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem