25 C 60/2026-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou dne , datum, k soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO , IČO, , dne , datum, smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , a to prostřednictvím webové adresy , Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému následně zaslala na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, , kterým žalovaný odsouhlasil uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne , datum, na žalovaným uvedený účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč, a to nejpozději do , datum, . Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO, , jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, . Podáním ze dne , datum, pak vzala žalobkyně žalobní návrh částečně zpět co do částky 6 744 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 300,16 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Žalobkyně následně podáním ze dne , datum, vzala žalobu částečně zpět co do částky 6 744 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 6 300,16 Kč od , datum, do zaplacení. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil, přičemž v této fázi řízení nebyl k rozhodnutí nutný souhlas žalovaného, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět ještě před zahájením jednání (čtením žaloby).5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný podepsal dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO , IČO, , smlouvu o úvěru , Anonymizováno, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč zaslaná bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal zaplatit nejpozději do , datum, jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč, celkem tedy 21 744 Kč. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 1 946,3 %. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho.6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a nebyl tak prokázán ani vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle § 2390 nebo § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru. Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že nebylo ani prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. C-679/18).10. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů.11. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. K žalobě byl sice předložen dokument označený jako úvěruschopnost klienta, z něhož plyne, že si žalobkyně informace od žalovaného vyžadovala, nakolik však byla pravdivost informací ověřována, doloženo není. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).12. I kdyby však bylo uzavření smluvního vztahu prokázáno, jednalo by se o absolutně neplatnou