27 C 12/2026-74 – Okresní soud Plzeň-sever

I. Žaloba a její doplnění1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 75 276,99 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Tvrdila, že jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému téhož dne na účet uvedený ve smlouvě částku 52 000 Kč. Žalovaný se podle žalobkyně zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem při nominální úrokové sazbě 70,68 % ročně ve třiceti šesti měsíčních splátkách po 3 510 Kč, splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce, počínaje , Anonymizováno, .2. Žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli smlouvu prostředky komunikace na dálku. Tvrdila, že smluvní dokumentaci žalovanému zaslala elektronicky a že žalovaný dokumenty potvrdil zasláním SMS zprávy s jedinečným podpisovým kódem. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému zaslala oznámení o schválení úvěru, které obsahovalo základní parametry úvěru a splátkový kalendář.3. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného úvěr splácet prověřila před uzavřením smlouvy. Tvrdila, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z dalších zdrojů. Dále uvedla, že ověřila úvěrovou historii žalovaného v Nebankovním registru klientských informací a že na základě zjištěných údajů provedla interní scoring klienta. Podle žalobkyně z tohoto posouzení vyplynulo, že žalovaný měl dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru.4. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neplnil smlouvu řádně. Do zesplatnění úvěru podle ní neuhradil žádnou částku. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami jí mělo vzniknout právo na smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Tuto částku žalobkyně vyčíslila jako dvě smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení se splátkami č. , hodnota, a 2 o délce 30 dnů. Dále jí mělo vzniknout právo na náhradu nákladů spojených s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Tuto částku žalobkyně vyčíslila jako dvě náhrady po 200 Kč za prodlení se splátkami č. , hodnota, a 2 o délce 15 dnů.5. Žalobkyně dále tvrdila, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou č. , hodnota, splatnou dne , datum, po dobu 65 dnů. Z toho dovozovala, že dne , datum, došlo podle smlouvy k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění vyčíslila novou jistinu částkou 61 107,70 Kč. Tato částka podle žalobkyně zahrnovala dosud neuhrazenou původní jistinu 52 000 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 9 107,70 Kč.6. Vedle nové jistiny žalobkyně uplatnila také smluvní pokutu podle bodu 6.5 smlouvy. Tvrdila, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, pokud novou jistinu neuhradil v den zesplatnění. Žalobou požadovala smluvní pokutu za dobu od 25. 6. 2025 do dne vyhotovení žaloby ve výši 12 771,99 Kč.7. Žalobkyně tedy v petitu požadovala zaplacení částky 62 505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení. Tato částka podle žaloby zahrnovala novou jistinu 61 107,70 Kč, smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy a náhradu nákladů podle bodu 6.2 smlouvy, přičemž žalobkyně součet těchto nároků zaokrouhlila směrem dolů na celé koruny. Dále požadovala částku 12 771,99 Kč jako smluvní pokutu podle bodu 6.5 smlouvy. Samostatně uplatnila úrok za poskytnutí úvěru z částky 52 000 Kč za dobu od 25. 6. 2025 až do dosažení částky 151 632 Kč. Tento úrok v petitu rozdělila tak, že za dobu od 25. 6. 2025 do 18. 7. 2025 požadovala úrok ve výši 70,68 % ročně, vyčíslený částkou 2 350,32 Kč, a od 19. 7. 2025 požadovala úrok ve výši 12 % ročně z částky 52 000 Kč do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový úrok od 25. 6. 2025 dosáhne částky 151 632 Kč.8. V doplnění žaloby žalobkyně podrobněji popsala, jak před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem žalovaného 31 000 Kč, celkové měsíční náklady 17 661 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy 1 000 Kč ve výši 12 339 Kč. Tvrdila, že prověřila také údaje z registrů NRKI a SOLUS, provedla interní scoring, ověřila insolvenční rejstřík, platnost dokladu totožnosti, stav případných předchozích smluv u žalobkyně a insolvenční stav zaměstnavatele žalovaného.9. Žalobkyně zdůraznila, že při hodnocení výdajů vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným ve formuláři hodnocení klienta. Uvedla, že žalovaný měl povinnost sdělit své výdaje pravdivě a úplně. Podle žalobkyně lze u základních osobních potřeb vycházet z částky životního minima 4 860 Kč podle zákona č. 110/2006 Sb. Tvrdila, že pokud žadatel neuvede vyšší výdaje, může poskytovatel použít tuto zákonnou paušální částku. K nákladům na bydlení žalobkyně uvedla, že žalovaný označil částku 5 146 Kč a že žalobkyně neměla k dispozici doklad o nájmu ani jiný doklad o nákladech na bydlení. Podle žalobkyně však mohla vycházet z údajů žalovaného, pokud nebyly zjevně nepřiměřené.10. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neuvedl žádnou vyživovací povinnost. Současně připustila, že s žalovaným měla uzavřenu souběžnou úvěrovou smlouvu, jejíž měsíční splátka činila 7 655 Kč. K ostatním výdajům žalovaného uvedla, že neměla další doklady a vycházela z prohlášení žalovaného a z údajů ve formuláři hodnocení klienta. Podle žalobkyně příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, a proto nebylo možné dovodit, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet.11. Žalobkyně odmítla závěr, že by úvěruschopnost žalovaného neposoudila dostatečně. Namítala, že povinnost poskytovatele podle zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Podle žalobkyně nelze po poskytovateli požadovat stoprocentní jistotu o všech výdajích spotřebitele. Tvrdila, že poskytovatel má jen omezené možnosti ověřit údaje sdělené žadatelem. Zdůraznila, že žalovaný je svéprávný, smlouvu podepsal, seznámil se s jejími podmínkami a věděl, kolik činí měsíční splátka, kolik splátek má hradit a kolik má celkem zaplatit. Případné zatajení nebo zkreslení údajů o výdajích žalovaným podle žalobkyně nemůže vést k závěru o neplatnosti smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti.12. Na podporu své argumentace žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Dovozovala z něj, že poskytovatel má zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit a zda je reálné splacení dluhu. Podle žalobkyně bylo v této věci reálné splacení úvěru prokázáno. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, z něhož dovozovala význam údajů poskytnutých samotným žadatelem o úvěr a přiměřenou, nikoli stoprocentní, míru obezřetnosti úvěrové společnosti. Žalobkyně současně poukázala na zásadu, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, a na význam právní jistoty, obezřetnosti a dodržování smluv.13. Žalobkyně u jednání setrvala na žalobě v nezměněném rozsahu a odkázala na svá písemná podání, včetně doplnění k posouzení úvěruschopnosti. Uvedla, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, a navrhla, aby soud žalobě rozsudkem pro zmeškání v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. K úvěruschopnosti doplnila, že při posouzení vycházela z hodnocení klienta, ověřených příjmů žalovaného a z toho, že žalovaný řádně splácel předchozí úvěr od žalobkyně. K dotazu soudu uvedla, že výdaje žalovaného podrobněji neověřovala a vycházela z částek životního minima a minimálních nákladů na bydlení.II. Vyjádření žalovaného14. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 17. 6. 2026 se nedostavil, ačkoli mu soud předvolání řádně a včas doručil.III. Skutková zjištění15. Z dokladu totožnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně měla při sjednání úvěru k dispozici platný občanský průkaz žalovaného s jeho identifikačními údaji, podobou a podpisem držitele. Doklad byl vydán dne , datum, a platil do , datum, , tedy i ke dni uzavření smlouvy dne , datum, .16. Z předsmluvního formuláře, návrhu smlouvy o úvěru, dodatku č. , hodnota, a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že smluvní dokumentace se týkala úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně měla žalovanému poskytnout částku 52 000 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkem 126 360 Kč ve třiceti šesti měsíčních splátkách po 3 510 Kč, splatných vždy k 19. dni v měsíci. Dokumentace uváděla zápůjční úrokovou sazbu 70,68 % ročně. V oznámení o schválení úvěru byla uvedena RPSN 100,17 %. Úvěr nebyl pojištěn.17. Z předsmluvního formuláře a návrhu smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že smluvní dokumentace obsahovala ujednání o zesplatnění úvěru při prodlení se splátkou po dobu 65 dnů. Obsahovala také ujednání o smluvní pokutě 499 Kč při prodlení se splátkou po dobu 30 dnů, o náhradě nákladů 200 Kč při prodlení se splátkou po dobu 15 dnů a o smluvní pokutě 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění. Dokumentace současně obsahovala ujednání, že sjednaný úrok běží i po zesplatnění úvěru až