8 C 37/2026-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem podaným zdejšímu soudu dne 27. 1. 2026 domáhala zaplacení částky 14 876 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.zaplo.cz mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 20 800 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou z , datum, . Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 741 Kč a smluvního úroku ve výši 4 135 Kč. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, žalovaný však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v návrhu a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání návrhu, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná tímto návrhem byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k přepravě dne , datum, , jak je parné z podacího lístku.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 150 % ročně prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. RPSN dosahovala výše 311,30 %. Z výpisů z běžného účtu vystavených společností , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 12 000 Kč, dne , datum, částku 600 Kč, dne , datum, částku 600 Kč, dne , datum, částku 1 700 Kč, dne , datum, částku 1 200 Kč, dne , datum, částku 1 700 Kč, dne , datum, částku 600 Kč, dne , datum, částku 600 Kč, dne , datum, částku 600 Kč, dne , datum, částku 600 Kč a dne , datum, částku 600 Kč, tj. celkem částku 20 800 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek úvěru, proto jej žalobkyně upomínkou z , datum, vyzvala k okamžité úhradě dlužné jistiny ve výši 10 741 Kč a smluvního úroku ve výši 4 135 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, proto mu žalovaná zaslala dne , datum, předžalobní upomínku z , datum, .5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.6. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Žalobkyně se smlouvou o revolvingovém úvěru z , datum, zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 12 000 Kč a žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutou částku vrátit žalobkyni se smluvním úrokem ve výši 150 % ročně. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 150 % ročně a RPSN ve výši 311,30 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úrokových sazeb podle statistiky ČNB v prosinci 2023 činila 9,29 % ročně a RPSN činila 9,87 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku na 27,87 % ročně a RPSN na 29,61 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.11. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 10 741 Kč a dále smluvního úroku ve výši 4 135 Kč. Žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil o částku 20 800 Kč, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 10 741 Kč, představující dosud neuhrazenou část poskytnuté jistiny. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od , datum, ), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byl návrh výrokem II. zamítnut s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru jako celku.12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, kte