8 C 61/2026-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 11. 2025 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 90,53 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalované aktivován běžný účet. Dne , datum, pak byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen dodatek č. , hodnota, k uvedené smlouvě, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč. Ze strany žalované však došlo k závažnému porušení smluvních povinností, na základě čehož přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, . Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka jistinu ve výši 90,53 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 44,76 Kč, jejichž přiznání požaduje v žalobě. Žalobkyně dále požaduje přiznání smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z jistiny od 18. 08. 2025 od 17. 11. 2025, smluvního úroku ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 18. 11. 2025 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z jistiny od 29. 08. 2025 do zaplacení. Žalovaná na uvedenou pohledávku ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, .2. Stejným žalobním návrhem se žalobkyně vůči žalované domáhá rovněž vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 20 015,40 Kč, a to z titulu nepovoleného debetního zůstatku, do kterého se žalovaná dostala u účtu č. , č. účtu, zřízeného na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, . Na dlužnou částku žalované ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, .3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Soud zjistil následující skutkový stav. Na základě rámcové smlouvy ze dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalované u žalobkyně zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, byl pak mezi žalobkyní a žalovanou sjednán u předmětného účtu kontokorentní úvěr do výše 20 000 Kč. Z listinných důkazů pak bylo zjištěno, že žalovaná neplnila povinnosti ze smluvního závazku řádně a včas, když se na běžném účtu dostala do nepovoleného debetního zůstatku a žalobkyně tak přistoupila ke dni , datum, jak k zesplatnění kontokorentního úvěru, tak k uplatnění nároku vzniknuvšího nepovoleným debetním zůstatkem žalované na uvedeném účtu. Žalovaná zůstala pasivní, dlužnou částku neuhradila ani částečně, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, .6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , v jejímž rámci byl žalované u žalobkyně zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Dále byl dodatkem k této smlouvě žalované zřízení kontokorentní úvěr, který mohla žalovaná čerpat až do výše 20 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl žalované zřízen k jejímu běžnému účtu, přičemž žalovaná nebyla oprávněna čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Žalovaný se zavázala splácet kontokorentní úvěr společně s jistinou, a to tak, že se aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne úročí roční úrokovou sazbou 18,90 %. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí transakce na běžném účtu žalované. Ze strany žalované však došlo k nepovolenému přečerpání kontokorentního limitu nad částku 20 000 Kč, na základě čehož byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn, kdy ke dni zesplatnění činila jistina pohledávky částku 90,53 Kč. V řízení bylo na základě listinných důkazů rovněž prokázáno, že žalovaná se na běžném účtu č. , č. účtu, dostala do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 20 015,40 Kč. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne , datum, .10. Soud o věci rozhodoval ve smyslu § 2665 občanského zákoníku kdy toto ustanovení stanoví, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Soud tedy vzniklý závazek posuzoval podle § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Soud má tak za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podle § 2395 občanského zákoníku platně uzavřena smlouva, u které žalovaná porušila podmínky tím, že došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen. Soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu i včetně kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 805 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 805 Kč. Žalobkyni by náležely i náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý úkon. Žalobkyně však tyto zmíněné náklady řízení nepožadovala, a proto jí byla přiznána pouze částka představující uhrazený soudní poplatek.13. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.