9 C 335/2025-31 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 34 338 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , (dále jen „původní věřitel“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Následně žalovaný požádal o navýšení úvěru na 30 000 Kč. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v uvedené výši. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu se smluvním úrokem nejpozději dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 500 Kč. Zbývající dlužná částka uplatněná žalobou tak představovala nesplacenou jistinu ve výši 28 500 Kč, smluvený úrok ve výši 5 568 Kč a smluvní pokutu ve výši 270 Kč.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Soud posoudil obsah tohoto podání s ohledem na obsah zpětvzetí a obsah nadále navrhovaného petitu tak, že vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 270 Kč s příslušenstvím a částky 2 338 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne , datum, částku 2 338 Kč, která byla započtena na úhradu jistiny.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 19. 6. 2025 ve smyslu § 1882 o. z.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2390 a násl. zákona o. z., smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč. Z dodatku č. , hodnota, , 2 a 3 ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , , datum, a , datum, vyplývá, že si žalobkyně s žalovaným ujednaly navýšení částky jistiny úvěru na 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr uhradí žalobkyni nejpozději do , datum, společně se smluveným úrokem ve výši 5 568 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 225,81 % a RPSN 2304,40 %.6. Z částečného výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaný ke dni , datum, čerpal finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, dne , datum, ve výši 3 000 Kč, dne , datum, ve výši 4 000 Kč a , datum, ve výši 7 000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na číslo účtu, které uvedl ve smlouvě o úvěru. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 48 526,72 Kč z titulu smlouvy uzavřené dne , datum, se stanovením třídenní lhůty k úhradě.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.10. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (4 měsíce), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V tomto případě žalovaný obdržel částku 30 000 Kč a vrátit měl 35 568 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Po podání žaloby žalovaný na jistině dluh částečně uhradil, načež soud výrokem II částečně zastavil řízení v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. Soud dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 o. z., příslušný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě.11. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný dluží žalobkyni částku 31 730 Kč zahrnující jistinu ve výši 26 162 Kč a úroku ve výši 5 568 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z., má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení.12. Soud ve výroku III tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků do 5% z žalované částky, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení tj. o 343 Kč. Soud zohlednil, že z důvodu částečného zpětvzetí žaloby se má podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vrátit přeplatek soudního poplatku, již počítáno z dovyměřeného soudního poplatku tak, aby zůstal zaplacený 5% soudní poplatek z nadále žalované částky, tj. z částky 31 730 Kč, tj. vrátit by se měla částka 130 Kč. Soud proto uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 213 Kč.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť částečné zastavení řízení zavinil žalovaný, když po podání žaloby uhradil část žalované částky, a žalobkyně byla v pokračujícím řízení v plném rozsahu úspěšná. Nárok na náhradu nákladů řízení soud žalobkyni přiznal v částce 6 245,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 374 Kč, doplatku soudního poplatku v částce 213 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 338 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu, včetně podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Náklady dále sestáva