9 C 391/2025-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 89 219,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 51 100 Kč. Zároveň se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a dále úrokem ve výši 0,88 % denně z nesplacené jistiny. Konec úvěrového rámce byl pak sjednán na , datum, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 138,14 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu v období od , datum, do , datum, v celkové výši 132 382 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, když uhradila pouze 112 828 Kč a následně pak neuhradila ničeho ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ji o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , (dále též jen „smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši až 51 100 Kč a žalovaná se naproti tomu podle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, smlouvy zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru a poplatky za sjednané doplňkové služby „informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, „klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a „presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, a to do dne , datum, . Podle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to až do zaplacení. Podle čl. , Anonymizováno, smlouvy úrok z prodlení představoval 0,883 % denně a RPSN 1231,66 %. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně je zřejmé, že v období od , datum, do , datum, byly žalované vypláceny částky úvěru v celkové výši 132 382 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila 112 828 Kč. Předžalobní výzva na žalovanou částku byla žalované podle podacího lístku zaslána dne , datum, .4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.5. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla částku 132 382 Kč, a žalovaná se jí naopak zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a dále úrokem ve výši 0,883 % denně z nesplacené jistiny. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 0,883 % denně, tedy 322 % ročně, RPSN 1231,66 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v srpnu 2024 pro revolvingové úvěry činila 15,09 % ročně a výše RPSN 9,25 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku 45,27 % ročně a RPSN 27,75 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaná měla žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. V souhrnu měla žalovaná žalobkyni uhradit více jak dvojnásobek poskytnuté jistiny, jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele žalované jakožto slabší smluvní strany.10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 19 554 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 132 382 Kč a uhrazenou částkou ve výši 112 828 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokázanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Dne , datum, se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit do tří dnů, tj. do , datum, . Dne , datum, se již ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.11. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 892 Kč a uložil jej výrokem III žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady nev