2 C 13/2021-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 2. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 39 555,45 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že dne 18. 1. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které jí vznikl závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu jí řádně a včas uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalovanému v období od 28. 10. 2019 do 30. 4. 2020 elektřinu za cenu 66 398,21 Kč, kterou mu vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou 28. 5. 2020. Podkladem pro vyúčtování spotřeby byly výsledky měření elektroměru [číslo] jehož stav činil k 28. 10. 2019 ve vysokém tarifu 12 708 kWh a v nízkém tarifu 73 642 kWh a k 30. 4. 2020 ve vysokém tarifu 13 006 kWh a v nízkém tarifu 96 814 kWh. Žalovaný reklamoval spotřebu vyúčtované elektřiny, žalobkyně reklamaci uznala jako oprávněnou, v důsledku čehož byl opraven chybný stav elektroměru v nízkém tarifu k 30. 4. 2020 z hodnoty 96 814 kWh na hodnotu 86 405 kWh a k faktuře byla vydána opravná faktura [číslo] z 29. 5. 2020 na přeplatek 26 842,76 Kč, který byl k 1. 6. 2020 započten na jistinu faktury. Zbývající dlužnou částku 39 555,45 Kč žalovaný i přes výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Podáním z 1. 2. 2021, které bylo soudem posouzeno jako částečné zpětvzetí žaloby, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 26 843 Kč za dobu od 29. 5. 2020 do 1. 6. 2020. 3. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 22. 12. 2020, č. j. EPR 249334/2020-14, nastala fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a byl předložen dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Na jejich základě má za prokázané, že dne 18. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na dobu neurčitou, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [část obce a číslo], [obec], a zajistit související služby v elektroenergetice a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací (uvedená smlouva z 18. 1. 2018). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za elektřinu spotřebovanou v dohodnutém místě spotřeby za období od 28. 10. 2019 do 30. 4. 2020 fakturou splatnou 28. 5. 2020, [číslo] částku 68 898,21 Kč s tím, že po odečtení zaplacených záloh zbývalo k úhradě 66 398,21 Kč (uvedená faktura [číslo]). Na základě reklamace spotřeby ze strany žalovaného bylo technikem žalobkyně v místě odběru zjištěno, že elektroměr je v pořádku, ale byl uveden chybný stav v nízkém tarifu. K 28. 5. 2020 byla zapsána hodnota 87 594 Kč, žalobkyně následně provedla propočet odvozením typového diagramu dodávky a stav k 30. 4. 2020 byl opraven na hodnotu v nízkém tarifu 86 405 kWh z původně uváděné hodnoty 96 814 kWh. Žalobkyně proto k faktuře [číslo] vystavila opravnou fakturu [číslo] kterou vyúčtovala rozdíl oproti původní faktuře, a to 10,409 MWh, v důsledku čehož vznikl přeplatek 26 842,76 Kč. Tento přeplatek žalobkyně započetla oproti pohledávce z faktury [číslo] k úhradě tak zbývalo 39 555,45 Kč. Žalovaný částku 39 555,45 Kč žalobkyni i přes její výzvu neuhradil (upomínka z 3. 8. 2020 a příslušný podací lístek). 5. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 6. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem existoval vztah ze smlouvy o dodávce elektřiny dle § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě této smlouvy měla žalobkyně povinnost dodávat elektřinu žalovanému do dohodnutého odběrného místa a zajistit její dopravu a související služby a žalovaný povinnost hradit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Na základě této smlouvy poté vznikla žalobkyni vůči žalovanému pohledávka ve výši 39 555,45 Kč z titulu neuhrazené ceny za sdružené služby dodávky elektřiny, kterou žalovaný ve lhůtě splatnosti, tedy do 28. 5. 2020, neuhradil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením dlužné částky zároveň žalobkyni vzniklo dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti pohledávky. 8. Po částečném zpětvzetí žaloby, kdy soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. částečně zastavil co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 843 Kč za dobu od 29. 5. 2020 do 1. 6. 2020, shledal soud uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení důvodným, když žalobkyně uplatnila nárok na jeho zaplacení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti částky, s jejímž zaplacení se žalovaný ocitl v prodlení. 9. Soud tedy uzavřel, že žaloba je po částečném zpětvzetí žaloby důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 39 555,45 Kč spolu s žalobou uplatněným úrokem v prodlení, a žalobě proto vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni byl přiznán nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 583 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 761 Kč.