2 C 173/2020-35 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce se žalobou z 8. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 347 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že 30. 8. 2019 byl žalovaný v souladu s § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a ve smyslu § 20 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice [obec], [ulice a číslo]. Při provedené dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi žalovaného provedené policisty přístrojem [příjmení] [jméno] 7510 byla žalovanému naměřena hladina alkoholu v organismu 2,8 promile. Na základě toho byl zajištěn a následně převezen do protialkoholní záchytné stanice v [obec]. Tento převoz si vyžádal jízdu služebního vozidla tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], na trase [obec] – [obec] – [obec] najelo 53 km. Náhrada za použití vozidla byla vyčíslena dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb. a činí 347 Kč. Žalovaný žalobci tuto částku i přes jeho výzvu neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 22. 12. 2020, č. j. 2 C 173/2020-27, nastala fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání již v žalobě a žalobce předložil dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud v souladu s § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má soud za prokázané, že 30. 8. 2019 byl žalovaný Policií ČR, a to policisty Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Obvodního oddělení [obec], převezen do protialkoholní záchytné stanice v [obec], kde bylo zjištěno, že je pod vlivem alkoholu. K převozu žalovaného došlo z [obec], kde byl žalovaný zajištěn Policií ČR poté, co v místě bydliště [jméno] [příjmení], kam se hlídka dostavila na základě oznámení [jméno] [příjmení], zde přítomný [jméno] [příjmení] jevil známky opilosti, byl hlučný, mlátil do stolu, přičemž předtím se jej nepodařilo uklidnit [jméno] [příjmení] a od svého chování žalovaný neupustil ani na základě výzvy Policie ČR. Žalovaný byl eskortován na Obvodní oddělení Policie ČR [obec], kde u něho byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost 2,80 promile alkoholu v dechu. Vzhledem k podnapilosti žalovaného byl přivolán lékař, který rozhodl, že žalovaný je schopen umístění na protialkoholní záchytnou stanici. K převozu bylo použito vozidlo žalobce [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,4 litru benzinu Natural/100 km. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě vyčíslených nákladů spojených s jeho dopravou do protialkoholní záchytné stanice ve výši 347 Kč. Žalovaný mu tuto částku neuhradil. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Podle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně před škodlivými účinky návykových látek, je orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. 6. Žalovaný byl povinen podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, dle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. mu vzhledem k zjištěné přítomnosti alkoholu vznikla povinnost uhradit žalobci náklady vynaložené žalobcem v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice ve výši 347 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když tyto náklady žalobci i přes jeho výzvu neuhradil. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl s úhradou dluhu v prodlení. 8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobce má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 347 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 342 odst. 1 o. s. ř. a ve věci plně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení byla v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. stanovena dle vyhlášky č. 256/2015 Sb. ve výši 200 Kč. 10. Žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Za situace, kdy žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a žalovanému nevzniklo proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a ani není osvobozen od soudního poplatku, vznikla žalovanému dle § 2 odst. 3 téhož zákona povinnost uhradit soudní poplatek z podané žaloby. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit tento poplatek ve výši 1 000 Kč.