2 C 189/2021-10 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 21. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 9 355,03 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje vlastní síť elektronických komunikací prostřednictvím, které umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcích. Platební transakce provedená na základě příkazu účastníka mu umožňuje zaplatit prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení cenu za služby nebo produkty objednané od třetích stran, žalobkyně jedná jako zprostředkovatel platby (SMS jízdenky, loga, parkovné, hlasování apod.). Umožnění zadávání platebních příkazů je v souladu se zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku, a odpovídá obvyklé praxi operátorů na trhu. O provedených platebních transakcích je účastník žalobkyní informován v samostatné části vyúčtování a je povinen je uhradit společně s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti vyúčtování. Žalovaný byl účastníkem telekomunikační služby [anonymizováno] [číslo] Cena za platební transakce poskytnuté od 8. 5. 2018 do 7. 6. 2018 ve výši 3 388 Kč mu byla vyúčtována fakturou [číslo] splatnou 25. 6. 2018. Po částečné platbě činí dluh 2 685,03 Kč Cena za platební transakce poskytnuté žalovanému od 8. 6. 2018 do 7. 7. 2018 ve výši 6 670 Kč mu byla vyúčtována fakturou [číslo] splatnou 26. 7. 2018. Celkovou dlužnou částku 9 355,03 Kč žalovaný i přes výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 15. 10. 2021, č. j. EPR 174367/2021-15 nastala fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, postupoval soud dle § 115a o. s. ř. ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, na jejichž základě učinil následující skutkové závěry. 3. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena účastnická smlouva ohledně mobilního čísla [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací, související služby včetně služeb třetích stran a zadávání příkazů k platebním transakcím. Žalobkyně umožnila žalovanému provedení platebních transakcí, cenu 3 338 Kč za platební transakce provedené v období od 8. 5. 2018 do 7. 6. 2018 vyúčtovala žalovanému vyúčtováním [číslo] splatným k 25. 6. 2018, po částečné platbě zůstalo neuhrazeno 2 685,03 Kč Cenu 6 670 Kč za platební transakce provedené od 8. 6. 2018 do 7. 7. 2018 vyúčtovala žalobkyně žalovanému vyúčtováním [číslo] splatným k 26. 7. 2018. Celkovou částku 9 355,03 Kč žalovaný žalobkyni i přes její výzvu neuhradil. 4. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako operátorem a žalovaným jako účastníkem byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému i zadáváním platebních příkazů pomocí jejich koncových elektronických zařízení, a to v souladu s § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/20217 Sb., o platebním styku. Žalobkyně umožnila žalovanému provedení platebních transakcí, žalovaný však porušil svoji povinnost uhradit jí za tyto poskytnuté služby celkem 9 355,03 Kč, splatnou co do částky 3 388 Kč dne 25. 6. 2018 a co do částky 6 670 Kč dne 26. 7. 2018. Žalobkyně tak vůči němu má neuhrazenou pohledávku ve výši 9 355,03 Kč. 6. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl v prodlení s úhradou dluhu. 7. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému nehrazenou pohledávku ve výši 9 355,03 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradou za dva úkony po 100 Kč (výzva k plnění, žaloba). Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 600 Kč. Žalobkyně část náhrady nákladů řízení uplatnila jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, soud však tento nárok posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, a proto náhrada nákladů řízení byla přiznána nikoli v uplatněné výši 400 Kč, ale 600 Kč, a nebylo zároveň rozhodováno o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč.