2 C 41/2021-13 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 11. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 2 655 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného pojistného ve výši 2 455 Kč za období od 10. 1. 2020 do 8. 5. 2020 dle pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] s počátkem pojištění 10. 10. 2017 a dále poplatku 200 Kč za odeslání upomínky dle sazebníku administrativních poplatků. Žalovaný neuhradil pojistné ve výši 1 872 Kč splatné 10. 1. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného pojistného výzvou z 13. 3. 2020 s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy v případě neuhrazení dlužného pojistného do 7. 5. 2020. Dlužná částka nebyla uhrazena, došlo tak k zániku pojištění k 8. 5. 2020, o čemž byl žalovaný informován oznámením z 28. 5. 2020. Dlužnou částku žalovaný neuhradil i přes výzvy z 13. 7. a 30. 9. 2020. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni, přičemž dle § 105b odst. 1 věta prvá zák. č. 277/2009 Sb. dnem, kdy došlo k převodu pojistného kmene nebo jeho části, vstupuje přebírající pojišťovna do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 10. 2. 2021, č. j. EPR 5977/2021–8, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících rozhodnout ve věci bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a ve věci nenařídil jednání, rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že mezi [právnická osoba], jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla 10. 10. 2017 uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], č. smlouvy [číslo] (č. návrhu [číslo]) s počátkem pojištění 10. 10. 2017 na dobu neurčitou a s dohodnutým ročním pojistným 5 899 Kč a dále o doplňkových pojištění s ročním pojistným 20 437 Kč a 1 200 Kč, celkem tedy roční pojistné činilo 27 536 Kč, přičemž bylo splatné v splátkách po 6 883 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 10. 1. 2020. Dne 13. 3. 2020 zaslala [právnická osoba], žalovanému upomínku k zaplacení dlužného pojistného s výzvou k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě do 7. 5. 2020 s upozorněním na zánik pojištění v případě jeho nezaplacení. Žalovaný pojistné v uvedené lhůtě nezaplatil. Dlužné pojistné neuhradil ani na základě výzev z 13. 7. 2020 a 30. 9. 2020 k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění. Žalovaný neuhradil ani poplatek za upomínku ve výši 200 Kč, přičemž v sazebníku poplatků byla stanovena výše poplatku 200 Kč za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene z [právnická osoba], na žalobkyni. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuhradil. 4. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalovaným a [právnická osoba], byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Na základě této smlouvy vznikla žalovanému jako pojistníkovi povinnost platit [právnická osoba], jako pojistiteli pojistné. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, když neuhradil pojistné splatné 10. 1. 2020 ve výši 1 872 Kč. Vzhledem k tomu, že pojistné neuhradil ani ve stanovené dodatečné lhůtě, která nečinila méně než 1 měsíc, došlo marným uplynutím této lhůty k zániku pojištění. [právnická osoba] tak měla vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku z titulu dlužného pojistného v uplatněné výši 2 455 Kč za uplatněné období od 10. 1. 2020 do 8. 5. 2020. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit jí poplatek 200 Kč za odeslání upomínky, a to v souladu se všeobecnými pojistnými podmínkami a sazebníkem poplatků žalobkyně. V důsledku převodu pojistného kmene z [právnická osoba], na žalobkyni je žalobkyně ve sporu aktivně věcně legitimována. 6. Vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením pojistného vzniklo žalobkyni dle § 1970 o. z., právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila práva na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 7. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 2 665 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.